Typy lidí, kterým se v gymu nevyhneš

Začínáš cvičit, nebo už cvičíš delší dobu, našel jsi svůj chrám, kde chceš nechat pot, slzy a špeky, a všechno je topíčkové. Říkáš si, že tam chodíš hlavně proto, abys našel své lepší já a tak, a rozhodně s nikým nehodláš vykecávat. Jenže časem zjistíš, že se ti parťák hodí nejen na jištění při benchi (pro gurmány při mrtvole), ale i v rámci odreagování a tak nějak k odvedení pozornosti od ultrahardcore tréninku. A přesně v téhle chvíli začneš poznávat složitý ekosystém posilovny, kde horní příčku potravinové řetězce obývá alfa samec v těžce propoceném tílku a s rukavičkama.

RÁDA BYCH UPOZORNILA, ŽE VŠECHNA JMÉNA JSOU SMYŠLENÁ, A MOŽNÁ PODOBNOST S REÁLNÝMI LIDMI JE ČISTĚ NÁHODNÁ!

1. Počkej v březnu – Všechno uměl, všechno znal, všude byl a taky všechno vyhraje. A když ne, tak to je čistě jen kvůli tomu, že osa byla moc kluzká, hudba hrála moc nahlas, lidi se tam tvářili málo sympaticky a tak. Plány jsou velké a slova ještě větší. Maximálkama a číslama tento typ háže jako s hopíkem, hlavně aby bylo jasné, kdo je tu samec numero uno, borec, co zvládá mít loket z vokna i v zimě, kamobracho.
2. Kanec – Víc toho odkecá, než odcvičí. Nicméně námětem jeho debat není světový mír nebo hladomor v Africe, ale čičinky. Čičinky ve dne, v noci, zamlada, nahoře, dole, na víně nebo po francouzsku...                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             Chceš si číst dál? Pokračování najdeš na Naholkydobry.cz a přesně to je naše nová stránka s Blaničkou, kde odteď najdete vše, co k životu potřebujete (kromě lásky krásné ženy a nabalené svačiny).

Trenér je základ. Jak jej vybírat?

   Trenér je jako náplň v koblize. Bez ní to sice taky ujde, ale správné grády tomu dá až ta marmeládička (nebo nutella, pokud jste zhýčkaní jako já). Jenže žijeme v době, kdy si přes internet můžete objednat životní lásku, na tiskárně vytisknout umělá prsa a online sledovat jízdu vlaku tři hodiny v kuse. A nebo se taky stát trenérem core, kettlebell, TRX, bosu, fitness po absolvování 40hodinového kurzu (dobře, někdy i 8hodinového, nechtěla jsem být tak skeptická). Pamatujete, jak se všichni smáli Vlastíkovi Horvátovi, že je to rychlokvaška (ze Superstar, kdyby někdo náhodou zapomněl!)? A teď si přesně ti lidé, kteří prstem ukazovali na Šárku Vaňkovou nebo Beníka Christovaů , dělají trenérské kurzy za 15 litrů (ale dají se kupit na Slevomatu i za 9), díky nimž automaticky získávají patent nejen na rozum, ale i na hešteg #thebesttrainerever. 

    Doba už není dávno taková, jaká byla, pumpování bicáku ustoupilo do pozadí a všichni jedou funkční tréninky s funkčními pomůckami ve fitkách s funkční klimou. 

   Drtivá většina takových osobních trenérů před sebou má vidinu rychlého zbohatnutí na nic netušících paničkách nebo ektomorfech, páč 500 za hodinu ti ve fabrice nedají. A pak samozřejmě chtějí všem těm svým cvičencům změnit život, zvýšit jeho kvalitu, udělat z nich dokonale krásné a zdravé lidi #takurčitě. Jenže nic netušící populace bažící po dokonalých křivkách přece na první pohled dobrého trenéra nepozná (samozřejmě pokud má na tričku "Nejlepší trenér" nebo je celý v kompresních hadrech, tak to poznáte tuty). Jak tedy vybírat člověka, jenž vám může zničit změnit život? Samozřejmě záleží na vašich cílech, pokud vám stačí pumpičkovat, vytvarovat se a v podstatě jen chcete, aby vám kouč  ukázal, jak cvičit, a přitom se neodjebat, bude pro vás nalezení takového člověka snažší než pro člověka, který chce jet pecky bomby na vyšším levelu a soutěžit.

1. Zkušenosti. Tomu frajerovi (frajerce, jsem genderově korektní) budete dávat své těžce vydělané, v potu a krvi vydřené peníze, jež jste si odřekli na novém páru bot. Takže by to měl být člověk, který si to zaslouží! Projeďte ty internety, skupiny, poptejte se na toho svého vyvoleného. Pokud si založil fanpage před dvěma týdny, tak to úplně nebude typ trenéra, kterého potřebujete, protože je s největší pravděpodobností o jedno video s technikami cviků na jutube před vámi. Navíc zkušený harcovník vám dokáže ve třech hodinách předat více než frajeris, co do vás bude 10 hodin hustit něco o pevném středu těla na legpressu. Pakliže to chcete někde dotáhnout (nemyslím tím okresní přebor bikiny fitness, už zase, Adélo?), je pro vás zkušený kouč klíčem k úspěchu. Neříkám, že to musí být mistr světa amoleta, ale reálné zkušenosti, ať už ze soutěží na různých úrovních, nebo s přípravou by mít měl. Jelikož to, co píšou na internetu, je od skutečné přípravy na hony vzdálené. Měl by vám provedení cviků ukázat, předvést fígly, nebát se na vás sáhnout a v technice vás opravit (když pojedete tlaky na ramena, neměl by vás hladit po zadku, zase odcaď pocaď, leda byste chtěli).

2. Zájem. Přijdete a první, na co se vás guru Samýsvalašlacha zeptá, je to, jestli chcete jet vršek nebo spodek? No, hoďte po něm šejkr kvůli zmatení a zdárek párek. Trenéra by měl vždycky zajímat váš zdravotní stav a tři prdele disbalancí, které tak na 90 % máte. Projde s vámi základní cviky, koukne se, kde se hrbíte, kde se kýváte a zda všechno hraje. A až proberete důležité věci ohledně vaší kondice, začne se vás vyptávat, kde bydlíte, co děláte, kolik jste měli sexuálních partnerů. Samozřejmě to myslím s nadsázkou, ale často vídám, že trenéři se svými svěřenci prokecají více času o nesmyslech, než kolik odcvičí. Pokecat si můžete i s kamarádkou, zadarmo a zbude vám na boty. Kouč totiž není v první řadě kamarád, ale je to satan, jenž z vás chce dostat to nejlepší. No a taky by se měl věnovat více vám než svému telefonu. Lajkovat čičinky a čičiňáky na Instagramu zabere hodně času, to je jasné, ale v danou chvíli byste měli být vy tím středem pozornosti. 

3. Progres. Trénujete třikrát týdně pod dohledem trenéra, ale ani po čtvrt roce se nic nemění, kondice se nezlepšuje a ani vy si nepřipadáte zdravotně lépe? V tom případě je něco špatně. Správný trenér by měl dokázat odhalit příčinu a změnit tréninkový plán. Nejspíše jste se brzy tréninkově adaptovali a tělo nedostává ten správný impulz nebo vám kouč ve snaze, aby vás moc nevyčerpal, ani pořádně nenaložil. Pokud začínáte cvičit, bude vás bolet každá část těla, respektive každý sval. S přibývající tréninkovou zátěží vás budou svaly bolet permanentně, páč cvičení je prostě dřina. Cvičíte víceméně rekreačně a trenér vám dává takové čoudy, že zvracíte každý druhý trénink? Na heštěg #trainhard a machrování ve skupině Grznárovy citáty dobré, ale moc nechápu, jaký to má reálný užitek pro vaše tělo. Cílem tréninku není se rozjebat na hadry, ale donutit tělo ke zlepšení, zesílení, zrychlení. Součástí vaší lekce by mělo být nejen samotné posilování, ale i zahřátí, protažení, mobilita, kompenzační cvičení, říkejtomujakchceš. 

4. Stravovací doporučení, suplementy. Každý trenér s certifikátem starým dva týdny ví, že základ je protein, BCAA, glutamin a spalovač. Každý dobrý trenér vám ale řekne, že základ je jídlo a sám vám jde příkladem. Sledujte a ptejte se na jeho stravovací návyky, nechte se inspirovat. Inspirací nemyslím to, že budete jíst ve stejný čas, za stejné měsíční fáze a úplně totožné množství jako on, váš guru. Strava je neuvěřitelně specifická a každý si musí najít to své. Co se týče suplementace, nastíní a poradí, ale pokud vám řekne, že glutamin je základ a bez proteinu můžete jít rovnou skočit z okna, ruce pryč.

Speciální bonus: Onlajn trenéři. Pochopím onlajn jídelníčky, taky semtam někomu poradím. Ostatně u jídelníčku nemusíte bedlivě sledovat správnou dráhu vidličky do pusy nebo velikost jednoho sousta. Nikdy ale nepochopím onlajn trenéry. Jakože zaplatím někomu, kdo mi udělá halabala tréninkový plán (nejlépe obšlehnutý od nějakého top kulťáčka), a pak podle papíru trénuju? A jak ten "trenér" jako pozná, že to dělám dobře, že se zlepšuju a někam se posouvám? Podle fotky před a po, to je tuty, protože na té zapózované fotce jde stoprocentně poznat, že se při dřepu hrbím a mrtvoly to tahám bicákem #neasi. 

P.S. No, takže už jsem zkritizovala bikiny, 30denní výzvu a začínající trenéry... Co přijde příště? Mohla bych napsat hejt sama na sebe :D. No jo, ale když já jsem boží, tak nevím, co bych hejtovala :(

P.S.2. Chápu, že  začínající trenéři si musí někde zkoušet své nabyté vědomosti. Co takhle to nejdříve vyzkoušet sami na sobě, případně konzultovat se zkušenějšími kolegy? 

P.S.3. Ne, nemám certifikát osobního trenéra. Ale za to mám nejlepší trenérské duo. Díky za ně.

10 strastí vzpírání

Ano, vím, že jsem na začátku srpna psala, že je to poslední článek a tak, ale když mně stayprincezna chybí :(

Vzpírání nejsou jen poníci a duha, zapruhovaná ramena, fenomenální gluteus a lascivní trapézy a vzpřimovače. Je to i řehole!

                                    

1. Sežrali byste všechno, co cestou z tréninku potkáte – Tréninky jsou náročné, čeká vás petsto tisíc opakování, abyste si vůbec osvojili, jak držet osu a že hookgrip (úchytem s palcem pod zbytkem prstů) je kámoš, i když ze začátku bolí jako prase. Když vám něco nejde, samozřejmě se série nepočítají a vám se chce nad tou činkou brečet a jíst, případně obojí zároveň. A nakonec samozřejmě ještě břicho, páč vzpěrači musí mít silný střed těla a strečink, jelikož mobilita je, hned po ztráte pudu sebezáchovy, ta nejdůležitější věc ve vzpírání. Když vás všechno bolí, je převlékání činnost svou náročností rovna naučení čivavy mluvit. Až se konečně vykodrcáte z gymu, tak chcete jediné. Jídlo a hodně. (A pak funíte jako já).
2. Opravdu se zpotíte – kardio na stepperu má samozřejmě taky své kouzlo, ale já mluvím o skutečném potu, někdy i krvi a slzách. Kvalitní trénink se pozná tak, že jste durch už během rozcvičky (angličáky rulezz) a pak udržujete konstantní hladinu, protože nesmíte vychladnout a vzpírání není lift. (Cítím, jak se do mě zabodávají pohledy všech lifterů a přílítávají na mě šišky vysočiny). Na začátku tréninku jste samozřejmě neuvěřitelně sexy, no a na konci... Na konci už ani tak moc ne.
3. Modřiny na ne úplně vhodných místech – Pakliže vzpíráte a máte se svlékat na nějakém veřejnějším místě, například na koupališti, někde na dovolené u moře, nebo jen tak z dlouhé chvíle odhazujete svršky ve frontě u pokladny v Lídlu, hrozí, že se na vás okolí bude dívat jako na jasnou oběť domácího násilí. Pokud hrozí svatba a s ní spojené korzetové šaty, doporučuju od této kratochvíle upustit, protože ty modrozelené modřiny na klíčních kostech jsou ukazatelem hustokrutopřísnosti jen pro vás, ale babička by z toho mohla mít šok.
4. Velmi bolavé naprcávání činky – Citlivý odstavec. Borcům doporučuji rovnou přeskočit, ti mají své vlastní potíže a pytlík s kuličkama. Jedním ze základních skills je tzv.naprcávání činky. UPOZORŇUJI, NENÍ TO OFICIÁLNÍ OZNAČENÍ. Je spojené s prudkým nárazem v oblasti kyčlí. Samo o sobě nemusí být tak hrozné, časem se to obouchá a váš partner se přestane obávat, že máte ještě šichtu v sadomasochistickém salonů. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se netrefíte a zespodu to napálíte ano, přesně tam. Vaše pipinka vám to nějakou dobu stoprocentně nezapomene. Každopádně vzpírání v době návštěvy tety Irmy ( tedy periody) je radost sama o sobě a není nic příjemnějšího, než se bát o vnitřní orgány, když si to vesele pálíte do podbřišku jednu za druhou.
5. Absence potréninkového života – Po práci nebo po škole na trénink a večer ještě nějaká party party? No, taky jsem si to myslela, ale chyba lávky, kočičky. Po vzpěračské seanci, která trvá asi tak dlouho jako čekání na Ježíška, když vám bylo 6 let, můžete být rády, že jste rády a čeká vás jídlo a postel. Usínání každý večer před 22.hodinou se najednou jeví jako docela boží záležitost a když máte náhodou jednou za čvtrt roku ponocovat, pijete pro jistotu vodku s redbullem, ať neodpadnete ještě před půlnocí a nejste za nudařku.
6. Snaha vašeho okolí tázat se na maximálku na bench – Se svým okolím nadšeně sdílíte každý progress a zlepšení ve vzpěračském tréninku. Nadhoz, přemístění, výraz, výraz do polo, výtahy, trh, trh do polo, trh technicky, trhový deadlift, hazíte pojmy a vaše okolí uznale pokyvuje jako trenér čínské reprezentace. Pak se z pléna ozve: “ Hele pěkný, ale kolik máš maximálku na bench?!”
7. Vysoké libido – (Mami, tohle nečti) Myslím, že to nedokážu vysvětlit chemickými procesy v těle a tuty pro tohle existuje nějaká rovnice o maximálně jedné neznámé. Každopádně pokud hodně trénujete máte i velké chutě. Asi to má nějaké spojení s endorfiny a serotoninem, neviem uš. Proč to řadím mezi strasti? Pokud se nemáte na kom vybít, tak je to mrzuté :(. Ale zase můžete zvedat velké rance a zbytečně(!) nepřicházíte o těžce nabyté gainz.
8. Vysoké libido spojené se slintáním po samečcích, co to umí s činkou – Tak trošku spojené s předchozím bodem. Pokud začnete cvičit a trénovat ve velkém objemu a berete to skutečně vážně, tak nějak přirozeně se ve vás vyvine instinkt pro alfa samce, kteří jsou silní jak silnice a mužní více než Tom Hardy ve Warriorovi. A tak nějak celkově naprosto boží. A umí techniku, to dostane do kolen každou. Tuty.
9. Sliby mamince, že si skutečně nic neuděláte – Jakžtakž vaši rodiče překousnou, že začnete cvičit. Pakliže jim slíbíte, že nebudete moc svalnatí. Pokud zvládnou i to, že začnete s liftem, tak v klidesu. Každopádně až když doma oznámíte, že začnete vzpírat, začnou vás přemlouvat, ať vyšíváte, nebo vyřezáváte poličky z březových polínek. To je totiž mnohem bezpečnější a více se to hodí k princezně, jakou vy bezesporu jste (dokud se vám nepřestane dařit na tréninku, a pak se z vás stane satan z pekel nebo ZM – tedy Zlá Mrcha).
10. Sliby mamince, že skutečně nezačnete sypat - Ze začátku se vám maximálky zvedají každým dnem, takže už nadhazujete fenomenálních 35 kilo a trháte celých 25. Jenže takový rychlý progres, to přece nemůže být jen tak. A proto musíte mamince i prarodičům slíbit, že nezačnete se steroidy, protože pak skončíte někde sama s chlupatou hrudí a knírkem, a vaší jedinou radostí bude si olejovat svaly.  Proteinem to začíná, TST do stehna to končí!

Cvičení je ale hlavně zábava!

Tupý dav

Edit: Tenhle článek mám rozepsaný už týden, takže v podstatě jsem pořád poctivka, co přidává týden, co týden článek, není-liž pravda? 

    Být ostrá už od titulku? Tady má někdo asi málo sacharidů! Ale kdeže, včera padlo asi 8 kusů borůvkového koláče od babičky, takže samé sluníčko a kytičky.

   Proč právě takový název článku? Narážím tím na něco? Jakože všichni lidi na určitém místě tvořící dav jsou automaticky tupí? Může být. Ne tak úplně, spíše chci psát o tom, jak lidi, kteří začali žít jinak, naráží v lepším případě na nechápavost okolí, v tom horším na jejich hloupost. Jak s tím bojovat, aniž byste museli přistoupit k fyzickému násilí? Životní koučka Adél opět na scéně.

   Máte radost, že už nechodíte do ledničky jako do kina, zvládnete sníst zeleninu i ovoce, aniž by vaše tělo dostalo toxický šok z přemíry vitamínů, a dokonce i váš partner si všimnul, že začínáte mít křivky jako bůh. Všude je duha. Jenže pak se objeví kolegyně s blbýma hemzama o tom, proč jíte jako králík. Tchýně nechápe, že řízek si nedáte s extra porcí tatarky. Myslím, že v tomhle případě to mají horší i pánové, protože u holek se tak nějak rozumí, že se u jídla budou upejpat, aby nevypadaly nenažraně, kdežto chlap, který nemá mastnou pusu od vlašáku, a aspoň v jedné ruce nedrží gothaj, není pořádný chlap. Takže pokud frajer zničehonic změní stravovací návyky a začne jíst tvarohy nebo zeleninové saláty, okolí už jen očekává blízký příchod PMS a znalost všech odstínů růžové.

   Není to lehké. vyjít s takovými prudiči od přirození. Většinou jsou to lidé,jež mají primární problém sami se sebou, ale skrze blbé narážky je přenáší na ostatní. Takže jak na to?

1. Mám na párku. Pokud je to jen trochu možné, snažte se kecálky ignorovat jak stojatou vodu a ty to, dříve nebo později, přejde. Přece jen mluvit na někoho, kdo zarytě mlčí, je trapné i jim. Nenechte se vylákat záminkou, ta se může jevit zcela nevinně, ale tupec vždy stočí rozhovor tam, kam chce a zaútočí na vaše citlivá, a momentálně odkrytá, místa. 

2. Silnější pes mr**. Velmi sprosté přirovnání skončíš v pekle, Jurková, ale myslím, že zcela vystihuje metodu číslo dvě. Pakliže do vás startuje půlka pracovního kolektivu nebo lidí ve škole, buďte ostří. Žádná princezna ani princátko, na férovku palte. Když budou kendat o tom, že jíte zrní, že vám to cvičení leze na mozek, buďte ještě drsnější. Něco ve smyslu " no, ale ty bys měla s tím zrním taky začít, to přece slepice jí" nebo " ty bys to cvičení už taky potřebovala, jinak nikdo nevleze na tebe". To umlčí každého. Sice se vás možná lidi budou bát, ale určitě nebudou kérovat. A možná po vás začnou házet i nějaké sladkosti, abyste byli milejší a to se vyplatí.

3. Košík s koťatama. Opačný přístup, který vykolejí každého urýpaného tupce. Jakmile se do vás začne navážet, začněte s ním jednat ťuťu ňuňu, pochvalte, že taky vypadá jako by cvičil, dejte mu recept na ultrahyper farmářský koláčik, po kterém zhubne, sotva se na něj podívá, vyprávějte mu, jak se s lepším stravováním a pravidelným pohybem zlepšil váš menstruační cyklus a PMS. Asi budete za největšího hippísáka a pravdoláskaře ze sluníčkové kavárny, ale bude klid.

4. Dám ti. Upečte glutenfree sugarfree transfatfree koláč z řepy a tupcům nabízejte, A dělejte to pravidelně, Nejspíše se k vám lidé budou bát přiblížit na méně než 5 metrů, aby zase něco nevyfasovali, protože koláč z řepy dobrovolně nejí nikdo. Výsledek bude dvojí, zbude více pro vás, a tupý dav si na vás dá velký pozor. Nejlepší výsledek samozřejmě může být ten, že někoho přetáhnete na svoji temnou stranu a budete si o využití řepy v kuchyni moct povídat celý den. 

Všechno hezké jednou končí. Ne, že bych dosáhla bloggerského naplnění a měla v plánu se odstěhovat na Maledivy a tam si válet šunky, ale máme pro vás s Blaničkou v plánu jednu věc, která zabere poměrně hodně času a energie a keců. Až přijde Den D, určitě přinesu horké info. Zatím čauky mňauky!

Na čem si tak jako ujíždím?

    Někde jsem slyšela, že lidi si strašně rádi čumí do talíře a do ložnice. Nevím, jestli by vás zajímala barva mého povlečení, nicméně do talíře vám pustím. Pro co má Adélka v poslední době slabost?

Jaro už je pryč, takže pro samečky už ne. 

    1. Trdelník se zmrzlinou

   Mluví se o něm všude. Samozvaný sběrač lajků. Ten, kdo ho ještě neochutnal, neví, co je gastroporno. Když si líznete, slova nestačí (ne, tohle není dvojsmysl). V Praze se na něj stojí fronty a obsluha v kavárně na vás mluví zásadně anglicky, i když jí odpovídáte česky, protože je to dražší sranda a za tu cenu si dáte 4 piva nebo 10 rohlíků s dvojitou gulášovkou. Ale protože zážitky spojené s jídlem jsou nezapomenutelné, s maminkou jsme podlehly. A byl to fenomén. K dostání v GOOD FOOD, Karlova 8, Praha. 

   2. Trdlojogurt

     Mladší a brněnský brácha trdelníku ve zmrzlině, Trdlojogurt. Fintička je v tom, že místo zmrzliny je náplň z mraženého jogurtu, na kterém já dost ujíždím a na čem ne, Adélo. Náplň byla pecičková, více macrofriendly než v případě zmrzliny. Bohužel samotné těsto trdelníku zaostávalo. Ale dala bych si zase, že. Stejně jako v prvním bodě, lajky na Instragramu zaručeny. A pro ty přece žijeme (teda pokud teď zrovna nesbíráte Pokémony, to je jasné). Jediný a originální Trdlojogurt najdete v Brně.

3. Combatkyyyy

    Kokinko, které vás zachrání od katabolismu a ještě chutná jako snickerska. Ujíždím na příchuti cookies cream a teď nově šokoláde coconut. Když musíš, tak musíš. Jako tyčinkový guru jsem tuto řadu a další podrobila přísnému, certifikovanému chuťovému testu. A combat vyšly jako jasný vítěz v poměru výkon : chuť : estetika. Odhoď Questku v dáli.

4. Ruská zmrzlina

    Minulý týden mě potkalo životní štěstí. Vyhrála jsem 10 ruských zmrzlin. Pokud jste četli článek 30 věcí, co jste o mně nejspíše nevěděli, tak víte, jak je pro mě ruská zmrzlina důležitá. Nebudu hrát drsňačku, byla jsem dojatá. Jídlo, po kterých by vaše gainz byly ještě větší a tvrdší, byste jen těžko hledali. Navíc 211 kcal na porci, to je sen každého IIFYMáka. Myslím, že pro sportovce, jako jsem já, je takový support důležitý. Někoho podporuje Amix, někoho Extrifit, mně ruská. Ruská zmrzlina má více využití. Můžete ji jíst jen tak jako dezert, jako hlavní jídlo i předkrm. Chuťově se hodí k sladkým i slaným pokrmům a sladším vínům. A když ji vytáhnete z mrazáku a hrozí vám bezprostřední nebezpečí, můžete ji použít v sebeobraně. Kdežto kuře ne! 

5. Mražené ovocíčko a cereálie z Lídlu

     Mezi nejvíce fotogenické jídlo se bez debat řadí mražené ovoce s šokoládovýma lupínkama. Prostě dokonalá kompozice. Můžete je jíst společně nebo zvlášť, ovoce jen tak na pohodu cucat a cereálie nechat rozplývat na jazyku. Nebo si je hodit na ovesnou kaši. Nebo na palačinky. Vafličky. Jogurt. A dalších petsto tisíc kombinací. V Lídlu mají samozřejmě to nejlepší (jako všechny, třeba tortilky z mexického týdne, hami ňami). Samozřejmě jich nezbagruju půl kila denně, a nežiju v tom, že když se tomu říká cereálie, tak to bude cereální, tudíž ultraclean food. Nebude, je tam spousta cukru, palmového oleje a invertního sirupu, ale ani jedna z těch věcí nikoho v malém množství nezabila. Hej ty, vidím tě, jak po mně chceš hodit brokolici a obrázek orangutana, který kvůli kácení deštných pralesů ztratí své přirozené působiště.

6. Plantain chips a kafe

      Protože situace okolo mého utrácení za kávu se stala neúnosnou, a mohla jsem už mít našetřeno na důchod na Maledivách, rozhodla jsem se k razantnímu kroku. Koupila jsem si kávovaaaar, je to miláček a dneska se mi dokonce poprvé povedlo cappuccino tak, že by se za něj nestyděl ani barista ze Starbucks. Latté, flat white, frappé skills přijdou následovně. Druhou specialitkou, kterou můžete na fotce vidět, jsou Plantain chips. Z Anglie je tady dovezl můj kamarád Dejv a je to taková zdravější verze bramborových nebo banánových chipsů. Nicméně když se do nich pustíte, stejně musíte sežrat celý balíček. Doporučuje nikomu nenabízet, jinak zbyde méně pro vás. 

P.S. V některém z dalších článků bych vám chtěla ukázat, co nesmí chybět v mé lednici a základní suroviny, z nichž se dá uvařit úplně všechno. A budou tam i nějaké zdravé věci, slibuju, fakt. 

P.S. 1. Nikdo ze výše vypsaných mi za zmínku nic neslíbil. Ale kdyby mi přecejen chtěli poslat balík třeba trdelníků, nemám problém, adresu sdělím.

P.S. 2. Včera jsem se taky koupila ultrahealthy kokosovou vodu z DM. Byla hnusná a těžko se mi o tom traumatu mluví, takže vám ji raději ani neukážu. 

Sám sobě koučem

   Vítáme vás u druhého dílu z řady seriózních článků rádoby vzpěračky a životní koučky Adély Jurkové. V minulém díle jste si mohli přečíst o tom, co to znamená IIFYM, o tom, že gainz nerostou na stromě, ale vhodnou stravou jim musíme jít naproti. Takže teoreticky teď máte dobrý základ, pakliže jste článek četli. Pokud jste ho nečetli tak si vás najde karma, ještě máte šanci to napravit, ale poslední, umím být vostrá. 

   Taaaakže holátka. Minule jsem velmi často skloňovala slovo makroživiny (bez makroživin, k makroživinám, vidím makroživiny atd.), ale nevysvětlila jsem, jak je napočítat, rozdělit a časovat, páč jsem nevěděla, jestli to někoho zajímá. Podle ohlasů prý jo. Východiskem k výpočtu poměru makroživin je celkový kalorický příjem, který se liší u každého z nás. Když Arnoštek jí 3100 kcal a má stejnou výšku a věk, váhu jako vy, ale jinou pohybovou aktivitu než vy, nebudete jíst stejně, že. Neexistuje zázračný vzorec, jež by tohle trefil na 100 %, protože takový výpočet nedokáže vzít v úvahu vaše genetické dispozice, cukrovku tety z třetího kolene nebo kvalitu vašeho spánku. Na internetu existuje spousta kalkulaček, jednou z těch spolehlivých je iifym calculator na stránkách www.iifym.com. Pokud si chcete trochu zašpásovat s kalkulačkou, směle do toho: 

1. Spočítejte bazální metabolismus (Harris-Benedictova rovnice)

Muži 13.75 * váha + 5.003 * výška - 6.775 * věk + 66.5 

Ženy 9.563 * váha + 1.85 * výška - 4.676 * věk + 655.1 

2. Započtěte denní aktivitu

BMR * 1.2 - neaktivní, sedíte jako pecka celý den na zadečku a drobíte po sobě brambůrkama

BMR * 1.375 - jednou až třikrát týdně si zajdete zaskákat na zumbu, aby sousedky nepomlouvaly

BMR * 1.55 - jo, už to začíná vypadat, že se celkem rádi hýbete a jít pěšky pro vás není sprosté slovní spojení

BMR * 1.725 - jedete bomby ve fitku a neraději byste REST DAY trénovali jako svalovou partii

BMR * 1.9 - jedete bomby a navíc makáte ve fyzicky náročné práci, takže se rýsuje, že budete moct hodně papat (a po večerech honíte.. Pokémony, samozřejmě)

  

3. Stanovte cíle

Udržovat --> bingo, nemusíte už nic odečítat a sčítat a jste vyzývaní

Hubnout --> odečtěte cca 10 - 15 %, když ze začátku přepálíte start, tak budete mít hlad jako prase, tak nebudete mít z čeho ubírat a dopadnete jako bikina před závodama na cuketě s cuketou

Nabírat --> objem je trochu přežitek, páč přece nechcete být zalití, když se budete někde náhodou svlíkat, ale jestli na tom trváte, přičtěte 5 - 10 %

4. Stejně si to spočítáte na té automatické kalkulačce.

Pro samečky je IIFYM stejně sexy, jako když holka řekne "nemám dávicí reflex", fakt. 

    Mávnutím kouzelného proutku získáte výsledek, který pro někoho může být důvodem k pláči, pro někoho důvodem k zběsilému úprku do první vietnamské večerky pro zmrzku. A jak se dostaneme k makroživinám? Tady jednoduchost rovnic končí. 

   Každý organismus je jiný a když vám maminka říkala, že jste výjimeční, tak aspoň v tomhle ohledu nelhala. Sice nejste tak talentovaní, jak od vás babička s dědečkem očekávali, ani tak krásní a chytří, ale to nevadí, pořád je tady jedinečnost vašeho metabolismu. Řeknu to naplno, už si musíte poradit sami podle svých individuálních potřeb. Zatímco moje střeva úplně napohodu zvládají i 3 g bílkovin na kilogram, z vás by se mohl stát prdící polštářek. Naopak moje tělo zvládá asi 3,5 g sacharidů na kilogram mé jateční váhy, pak se přepíná do režimu jsem "uspinkaná Adélka". A v časování platí to samé, když tam já napálím většinu sacharidů večer, nemusí to vyhovovat vám. 

   Dlouhodobým pozorováním mě samotné (a samečků s vyrýsovaným tricepsem) jsem došla k číslům 2700 kcal: 236 g sacharidů, 120 g tuků a 169 g bílkovin. Někdy se stane, že nějakou makroživinu přestřelím, ale to nevadí, další den si to vykompenzuju, protože z nepoměru makroživin z jednoho dne se váha pod křehkostí mého těla nezhroutí. Někdy mám problém do sebe 2700 kcal nacpat, ale moje milá Blanička mě u mých, většinou 1300kcalových, večeří hecuje a fandí mi až do cílové rovinky, díky díky za podporu, duha, kytičky, přeju si světový mír. Někomu fungují nižší sacharidy, někomu vyšší, někomu prána, ale to z čáry života na vaší dlani nebo z kávové sedliny nepoznám ani já, ani vy. 

   A protože kalorie jídel se celkem dost blbě, minimálně ze začátku, odhadují, jednoznačně doporučuju www.myfitnesspal.com. Sice zahraniční web, ale s bohatou databází českých potravin a aspoň si zopakujete slovíčka ze základky! 

P.S. Mimochodem, kdybyste byli v počítání fakt marní a potřebovali tvrdou a drsnou ruku něžné princezny, tak Blanička dělá i makrokoučink (fitfoodmakrokoucink@gmail.com). 

P.S. 2. Já makrokoučink nedělám, páč neumím být drsná, to se ví. 

P.S. 3. Mohlo by to být sofistikovanější, ale zaprvé to neumím a zadruhé se člověk nejlépe poučí z vlastních chyb. A to se týká i jídla a makroživin. Takže až sníte půl kila fazolí, protože potřebujete zároveň sachry a zároveň bílkoviny a tuky, tak můžete být naštvaní jedině na sebe. 

I Leo je z IIFYMgirls v pasti. 

IIFYM nebo pojmenované obžerství?

    Na sociálních sítích se nám rozmáhá další nešvar. Po nadvládě heštegu eatclean, případně paleo, přichází módní vlna IIFYM. Kdybych to měla přirovnat k nějakému dalšímu trendu, tak je to nové "jsem holka a jedu silový trénink".  

   Abychom si ujasnili pojmy a dojmy, co je to vlastně IIFYM? V anglickém originále If it fits your macros, můj volný český překlad "když ti to splňuje makra" (ano, pokud máte pocit, že vývoj mojí angličtiny skončil někde na druhém stupni základní školy, nejste daleko od pravdy). Takže když vám jídlo splňuje makra, můžete dávat 3krát denně číze i s okurkou od Čízburgera Eddieho, protože hranolky jsou dobrý na holky a burgery jsou prostě burgery (doufám, že jste všichni viděli film Trestná lavice!) a večer tam na jistotku poslat tvaroh? Kdepak pusinky, ne tak úplně. Při IIFYM jsou důležité nejen makroživiny, ale i mikroživiny, tedy vitamíny a minerály, na něž jsou takové chuťovečky dost slabé a v tabletách se nedá žrát všechno. Z toho vyplývá, že i pravověrní IIFYMáci jí zdravě, většina jejich jídel obsahuje dostatek mikroživin, ale pak tam naférovku v nějakém jídle, zcela bez výčitek, napálí zmrzlinku, donutek, pizzu atakdále. 

   Jaké jsou výhody IIFYM? Nemusíte se 6 dní v týdnu trápit tvarohem, masem na vodě, suchou rýží, ovesnýma vločkama. A taky se jednou týdně nemusíte přežrat do plných (a kalorickým nadbytkem z jednoho dne tak smazat kalorický deficit z dnů předchozích), protože jedna bikina povídala. Počítáním kalorií a kombinováním jídel s vysokou nutriční hodnotou a těch s prázdnými kaloriemi, z nichž gainz asi nenarostou, navíc eliminujete nájezdy na ledničku a zájezdy k babičce, respektive zájezdy k babičce ze zištných důvodů ( aneb sním babičku, dědu a plech borůvkového koláče). Navíc je to trvale udržitelný styl stravování, na který nepotřebujete jídelníček od Havlíčka a Cajthamlové, ani zlaté cihličky v peněžence, páč nemusíte pít ultrapřísné koktejly za petsto tisíc. 

   V čem tedy tkví současný boom IIFYM? V tom, že se za tuto zkratku dá schovat spoustu problémů, ať se záchvatovitým přejídáním, bulimií nebo vyloženě nezdravým stravováním. Za poruchami příjmu potravy se skrývají psychické problémy a ty si každý přizná jen velmi těžko, protože být "psychicky nemocný" není IN, všichni chtějí být cool, svalnatí, vysekaní, šťastní 24/7, bohatí, obklopeni značkovými věcmi a kávami ze Starbucks. Anebo snad znáte někoho, kdo dobrovolně a z fleku přizná, že má problém s jídlem? K takovému uvědomění většinou přichází až po dlouhém trápení. Takže si raději některé fitnessky oheštěgují fotky tagem iifym, než aby řekly,  "lidi, mám problém s jídlem a právě jsem vybagrovala ledničku". Při současné fitnessmánii navíc nemůžete veřejně přiznat, jak nezdravě jíte, protože by na vás nejspíše zprava přiletělo kuřecí prso a zleva nízkotučný jogurt. 

   IIFYM neznamená cpát se nesmysly od rána do večera, není to omluva pro nekončící cheatdays. Je to určitý životní styl provázený vážením jídla a počítáním kalorií. Pokud jste pokročilí v macroskills, můžete klidně váhu a tabulky odhodit v dáli. Pro slabší kousky (jako jsem třeba já) je Myfitnesspal nejlepší kámoš. Často se mě třeba ptáte, kolik času to zabere a jak moc mě to omezuje. Samotné zapisování zabere asi tak 3 minuty denně. A co se týče omezení, no, vzhledem k tomu, že u toho, co dělám, chci vypadat dobře as fuck, tak trochu nekomfortu třeba v tom, když jdeme s kamarády někam ven a já si nemůžu dát úplně všechno, co je v jídelním lístku vypsáno, nejspíše zvládnu. Jak jsem již psala v minulém článku, důležitá je rovnováha. Jím zdravě a proháním se po louce s jednorožci, ale když mám chutě, tak si klíďo píďo zajdu na pořádného burgera s hranolkama a coleslawem, Pěkně si to napočítám a pak zase jím tak, aby moje tělo zvládalo tréninky, pracovat, myslet a být boží. 

Tak clean, že víc clean už to být nemůže.

Kokinkaaaa.

P.S. Článek je nezvykle vážný, já vím. Ale bylo načase napsat i něco hodnotného. 

P.S. 2. Kdyby vás zajímal článek o tom, jak si napočítat makroživiny, rozdělit jídla, časovat, tak bych možná mohla napsat další hodnotné dílo, z kterého budou těžit i příští generace. Nicméně budu ráda, když mi to do komentářů napíšete, páč já na takové chytré řeči moc nejsem.