Typy lidí, kterým se v gymu nevyhneš

Začínáš cvičit, nebo už cvičíš delší dobu, našel jsi svůj chrám, kde chceš nechat pot, slzy a špeky, a všechno je topíčkové. Říkáš si, že tam chodíš hlavně proto, abys našel své lepší já a tak, a rozhodně s nikým nehodláš vykecávat. Jenže časem zjistíš, že se ti parťák hodí nejen na jištění při benchi (pro gurmány při mrtvole), ale i v rámci odreagování a tak nějak k odvedení pozornosti od ultrahardcore tréninku. A přesně v téhle chvíli začneš poznávat složitý ekosystém posilovny, kde horní příčku potravinové řetězce obývá alfa samec v těžce propoceném tílku a s rukavičkama.

RÁDA BYCH UPOZORNILA, ŽE VŠECHNA JMÉNA JSOU SMYŠLENÁ, A MOŽNÁ PODOBNOST S REÁLNÝMI LIDMI JE ČISTĚ NÁHODNÁ!

1. Počkej v březnu – Všechno uměl, všechno znal, všude byl a taky všechno vyhraje. A když ne, tak to je čistě jen kvůli tomu, že osa byla moc kluzká, hudba hrála moc nahlas, lidi se tam tvářili málo sympaticky a tak. Plány jsou velké a slova ještě větší. Maximálkama a číslama tento typ háže jako s hopíkem, hlavně aby bylo jasné, kdo je tu samec numero uno, borec, co zvládá mít loket z vokna i v zimě, kamobracho.
2. Kanec – Víc toho odkecá, než odcvičí. Nicméně námětem jeho debat není světový mír nebo hladomor v Africe, ale čičinky. Čičinky ve dne, v noci, zamlada, nahoře, dole, na víně nebo po francouzsku...                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             Chceš si číst dál? Pokračování najdeš na Naholkydobry.cz a přesně to je naše nová stránka s Blaničkou, kde odteď najdete vše, co k životu potřebujete (kromě lásky krásné ženy a nabalené svačiny).

Trenér je základ. Jak jej vybírat?

   Trenér je jako náplň v koblize. Bez ní to sice taky ujde, ale správné grády tomu dá až ta marmeládička (nebo nutella, pokud jste zhýčkaní jako já). Jenže žijeme v době, kdy si přes internet můžete objednat životní lásku, na tiskárně vytisknout umělá prsa a online sledovat jízdu vlaku tři hodiny v kuse. A nebo se taky stát trenérem core, kettlebell, TRX, bosu, fitness po absolvování 40hodinového kurzu (dobře, někdy i 8hodinového, nechtěla jsem být tak skeptická). Pamatujete, jak se všichni smáli Vlastíkovi Horvátovi, že je to rychlokvaška (ze Superstar, kdyby někdo náhodou zapomněl!)? A teď si přesně ti lidé, kteří prstem ukazovali na Šárku Vaňkovou nebo Beníka Christovaů , dělají trenérské kurzy za 15 litrů (ale dají se kupit na Slevomatu i za 9), díky nimž automaticky získávají patent nejen na rozum, ale i na hešteg #thebesttrainerever. 

    Doba už není dávno taková, jaká byla, pumpování bicáku ustoupilo do pozadí a všichni jedou funkční tréninky s funkčními pomůckami ve fitkách s funkční klimou. 

   Drtivá většina takových osobních trenérů před sebou má vidinu rychlého zbohatnutí na nic netušících paničkách nebo ektomorfech, páč 500 za hodinu ti ve fabrice nedají. A pak samozřejmě chtějí všem těm svým cvičencům změnit život, zvýšit jeho kvalitu, udělat z nich dokonale krásné a zdravé lidi #takurčitě. Jenže nic netušící populace bažící po dokonalých křivkách přece na první pohled dobrého trenéra nepozná (samozřejmě pokud má na tričku "Nejlepší trenér" nebo je celý v kompresních hadrech, tak to poznáte tuty). Jak tedy vybírat člověka, jenž vám může zničit změnit život? Samozřejmě záleží na vašich cílech, pokud vám stačí pumpičkovat, vytvarovat se a v podstatě jen chcete, aby vám kouč  ukázal, jak cvičit, a přitom se neodjebat, bude pro vás nalezení takového člověka snažší než pro člověka, který chce jet pecky bomby na vyšším levelu a soutěžit.

1. Zkušenosti. Tomu frajerovi (frajerce, jsem genderově korektní) budete dávat své těžce vydělané, v potu a krvi vydřené peníze, jež jste si odřekli na novém páru bot. Takže by to měl být člověk, který si to zaslouží! Projeďte ty internety, skupiny, poptejte se na toho svého vyvoleného. Pokud si založil fanpage před dvěma týdny, tak to úplně nebude typ trenéra, kterého potřebujete, protože je s největší pravděpodobností o jedno video s technikami cviků na jutube před vámi. Navíc zkušený harcovník vám dokáže ve třech hodinách předat více než frajeris, co do vás bude 10 hodin hustit něco o pevném středu těla na legpressu. Pakliže to chcete někde dotáhnout (nemyslím tím okresní přebor bikiny fitness, už zase, Adélo?), je pro vás zkušený kouč klíčem k úspěchu. Neříkám, že to musí být mistr světa amoleta, ale reálné zkušenosti, ať už ze soutěží na různých úrovních, nebo s přípravou by mít měl. Jelikož to, co píšou na internetu, je od skutečné přípravy na hony vzdálené. Měl by vám provedení cviků ukázat, předvést fígly, nebát se na vás sáhnout a v technice vás opravit (když pojedete tlaky na ramena, neměl by vás hladit po zadku, zase odcaď pocaď, leda byste chtěli).

2. Zájem. Přijdete a první, na co se vás guru Samýsvalašlacha zeptá, je to, jestli chcete jet vršek nebo spodek? No, hoďte po něm šejkr kvůli zmatení a zdárek párek. Trenéra by měl vždycky zajímat váš zdravotní stav a tři prdele disbalancí, které tak na 90 % máte. Projde s vámi základní cviky, koukne se, kde se hrbíte, kde se kýváte a zda všechno hraje. A až proberete důležité věci ohledně vaší kondice, začne se vás vyptávat, kde bydlíte, co děláte, kolik jste měli sexuálních partnerů. Samozřejmě to myslím s nadsázkou, ale často vídám, že trenéři se svými svěřenci prokecají více času o nesmyslech, než kolik odcvičí. Pokecat si můžete i s kamarádkou, zadarmo a zbude vám na boty. Kouč totiž není v první řadě kamarád, ale je to satan, jenž z vás chce dostat to nejlepší. No a taky by se měl věnovat více vám než svému telefonu. Lajkovat čičinky a čičiňáky na Instagramu zabere hodně času, to je jasné, ale v danou chvíli byste měli být vy tím středem pozornosti. 

3. Progres. Trénujete třikrát týdně pod dohledem trenéra, ale ani po čtvrt roce se nic nemění, kondice se nezlepšuje a ani vy si nepřipadáte zdravotně lépe? V tom případě je něco špatně. Správný trenér by měl dokázat odhalit příčinu a změnit tréninkový plán. Nejspíše jste se brzy tréninkově adaptovali a tělo nedostává ten správný impulz nebo vám kouč ve snaze, aby vás moc nevyčerpal, ani pořádně nenaložil. Pokud začínáte cvičit, bude vás bolet každá část těla, respektive každý sval. S přibývající tréninkovou zátěží vás budou svaly bolet permanentně, páč cvičení je prostě dřina. Cvičíte víceméně rekreačně a trenér vám dává takové čoudy, že zvracíte každý druhý trénink? Na heštěg #trainhard a machrování ve skupině Grznárovy citáty dobré, ale moc nechápu, jaký to má reálný užitek pro vaše tělo. Cílem tréninku není se rozjebat na hadry, ale donutit tělo ke zlepšení, zesílení, zrychlení. Součástí vaší lekce by mělo být nejen samotné posilování, ale i zahřátí, protažení, mobilita, kompenzační cvičení, říkejtomujakchceš. 

4. Stravovací doporučení, suplementy. Každý trenér s certifikátem starým dva týdny ví, že základ je protein, BCAA, glutamin a spalovač. Každý dobrý trenér vám ale řekne, že základ je jídlo a sám vám jde příkladem. Sledujte a ptejte se na jeho stravovací návyky, nechte se inspirovat. Inspirací nemyslím to, že budete jíst ve stejný čas, za stejné měsíční fáze a úplně totožné množství jako on, váš guru. Strava je neuvěřitelně specifická a každý si musí najít to své. Co se týče suplementace, nastíní a poradí, ale pokud vám řekne, že glutamin je základ a bez proteinu můžete jít rovnou skočit z okna, ruce pryč.

Speciální bonus: Onlajn trenéři. Pochopím onlajn jídelníčky, taky semtam někomu poradím. Ostatně u jídelníčku nemusíte bedlivě sledovat správnou dráhu vidličky do pusy nebo velikost jednoho sousta. Nikdy ale nepochopím onlajn trenéry. Jakože zaplatím někomu, kdo mi udělá halabala tréninkový plán (nejlépe obšlehnutý od nějakého top kulťáčka), a pak podle papíru trénuju? A jak ten "trenér" jako pozná, že to dělám dobře, že se zlepšuju a někam se posouvám? Podle fotky před a po, to je tuty, protože na té zapózované fotce jde stoprocentně poznat, že se při dřepu hrbím a mrtvoly to tahám bicákem #neasi. 

P.S. No, takže už jsem zkritizovala bikiny, 30denní výzvu a začínající trenéry... Co přijde příště? Mohla bych napsat hejt sama na sebe :D. No jo, ale když já jsem boží, tak nevím, co bych hejtovala :(

P.S.2. Chápu, že  začínající trenéři si musí někde zkoušet své nabyté vědomosti. Co takhle to nejdříve vyzkoušet sami na sobě, případně konzultovat se zkušenějšími kolegy? 

P.S.3. Ne, nemám certifikát osobního trenéra. Ale za to mám nejlepší trenérské duo. Díky za ně.

10 strastí vzpírání

Ano, vím, že jsem na začátku srpna psala, že je to poslední článek a tak, ale když mně stayprincezna chybí :(

Vzpírání nejsou jen poníci a duha, zapruhovaná ramena, fenomenální gluteus a lascivní trapézy a vzpřimovače. Je to i řehole!

                                    

1. Sežrali byste všechno, co cestou z tréninku potkáte – Tréninky jsou náročné, čeká vás petsto tisíc opakování, abyste si vůbec osvojili, jak držet osu a že hookgrip (úchytem s palcem pod zbytkem prstů) je kámoš, i když ze začátku bolí jako prase. Když vám něco nejde, samozřejmě se série nepočítají a vám se chce nad tou činkou brečet a jíst, případně obojí zároveň. A nakonec samozřejmě ještě břicho, páč vzpěrači musí mít silný střed těla a strečink, jelikož mobilita je, hned po ztráte pudu sebezáchovy, ta nejdůležitější věc ve vzpírání. Když vás všechno bolí, je převlékání činnost svou náročností rovna naučení čivavy mluvit. Až se konečně vykodrcáte z gymu, tak chcete jediné. Jídlo a hodně. (A pak funíte jako já).
2. Opravdu se zpotíte – kardio na stepperu má samozřejmě taky své kouzlo, ale já mluvím o skutečném potu, někdy i krvi a slzách. Kvalitní trénink se pozná tak, že jste durch už během rozcvičky (angličáky rulezz) a pak udržujete konstantní hladinu, protože nesmíte vychladnout a vzpírání není lift. (Cítím, jak se do mě zabodávají pohledy všech lifterů a přílítávají na mě šišky vysočiny). Na začátku tréninku jste samozřejmě neuvěřitelně sexy, no a na konci... Na konci už ani tak moc ne.
3. Modřiny na ne úplně vhodných místech – Pakliže vzpíráte a máte se svlékat na nějakém veřejnějším místě, například na koupališti, někde na dovolené u moře, nebo jen tak z dlouhé chvíle odhazujete svršky ve frontě u pokladny v Lídlu, hrozí, že se na vás okolí bude dívat jako na jasnou oběť domácího násilí. Pokud hrozí svatba a s ní spojené korzetové šaty, doporučuju od této kratochvíle upustit, protože ty modrozelené modřiny na klíčních kostech jsou ukazatelem hustokrutopřísnosti jen pro vás, ale babička by z toho mohla mít šok.
4. Velmi bolavé naprcávání činky – Citlivý odstavec. Borcům doporučuji rovnou přeskočit, ti mají své vlastní potíže a pytlík s kuličkama. Jedním ze základních skills je tzv.naprcávání činky. UPOZORŇUJI, NENÍ TO OFICIÁLNÍ OZNAČENÍ. Je spojené s prudkým nárazem v oblasti kyčlí. Samo o sobě nemusí být tak hrozné, časem se to obouchá a váš partner se přestane obávat, že máte ještě šichtu v sadomasochistickém salonů. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se netrefíte a zespodu to napálíte ano, přesně tam. Vaše pipinka vám to nějakou dobu stoprocentně nezapomene. Každopádně vzpírání v době návštěvy tety Irmy ( tedy periody) je radost sama o sobě a není nic příjemnějšího, než se bát o vnitřní orgány, když si to vesele pálíte do podbřišku jednu za druhou.
5. Absence potréninkového života – Po práci nebo po škole na trénink a večer ještě nějaká party party? No, taky jsem si to myslela, ale chyba lávky, kočičky. Po vzpěračské seanci, která trvá asi tak dlouho jako čekání na Ježíška, když vám bylo 6 let, můžete být rády, že jste rády a čeká vás jídlo a postel. Usínání každý večer před 22.hodinou se najednou jeví jako docela boží záležitost a když máte náhodou jednou za čvtrt roku ponocovat, pijete pro jistotu vodku s redbullem, ať neodpadnete ještě před půlnocí a nejste za nudařku.
6. Snaha vašeho okolí tázat se na maximálku na bench – Se svým okolím nadšeně sdílíte každý progress a zlepšení ve vzpěračském tréninku. Nadhoz, přemístění, výraz, výraz do polo, výtahy, trh, trh do polo, trh technicky, trhový deadlift, hazíte pojmy a vaše okolí uznale pokyvuje jako trenér čínské reprezentace. Pak se z pléna ozve: “ Hele pěkný, ale kolik máš maximálku na bench?!”
7. Vysoké libido – (Mami, tohle nečti) Myslím, že to nedokážu vysvětlit chemickými procesy v těle a tuty pro tohle existuje nějaká rovnice o maximálně jedné neznámé. Každopádně pokud hodně trénujete máte i velké chutě. Asi to má nějaké spojení s endorfiny a serotoninem, neviem uš. Proč to řadím mezi strasti? Pokud se nemáte na kom vybít, tak je to mrzuté :(. Ale zase můžete zvedat velké rance a zbytečně(!) nepřicházíte o těžce nabyté gainz.
8. Vysoké libido spojené se slintáním po samečcích, co to umí s činkou – Tak trošku spojené s předchozím bodem. Pokud začnete cvičit a trénovat ve velkém objemu a berete to skutečně vážně, tak nějak přirozeně se ve vás vyvine instinkt pro alfa samce, kteří jsou silní jak silnice a mužní více než Tom Hardy ve Warriorovi. A tak nějak celkově naprosto boží. A umí techniku, to dostane do kolen každou. Tuty.
9. Sliby mamince, že si skutečně nic neuděláte – Jakžtakž vaši rodiče překousnou, že začnete cvičit. Pakliže jim slíbíte, že nebudete moc svalnatí. Pokud zvládnou i to, že začnete s liftem, tak v klidesu. Každopádně až když doma oznámíte, že začnete vzpírat, začnou vás přemlouvat, ať vyšíváte, nebo vyřezáváte poličky z březových polínek. To je totiž mnohem bezpečnější a více se to hodí k princezně, jakou vy bezesporu jste (dokud se vám nepřestane dařit na tréninku, a pak se z vás stane satan z pekel nebo ZM – tedy Zlá Mrcha).
10. Sliby mamince, že skutečně nezačnete sypat - Ze začátku se vám maximálky zvedají každým dnem, takže už nadhazujete fenomenálních 35 kilo a trháte celých 25. Jenže takový rychlý progres, to přece nemůže být jen tak. A proto musíte mamince i prarodičům slíbit, že nezačnete se steroidy, protože pak skončíte někde sama s chlupatou hrudí a knírkem, a vaší jedinou radostí bude si olejovat svaly.  Proteinem to začíná, TST do stehna to končí!

Cvičení je ale hlavně zábava!