Papa bikiny formo

    Znáte ty okamžiky, kdy si říkáte, že všechno relativně klape a máte plány a pak najednou střih, místo toho, abyste si za nimi šli, zasáhne vyšší moc a máte po ptákách ( metaforických, samozřejmě)?

Tak já jsem je neznala, ale teď už jo. Příběh o neposedném žebru už asi všichni znáte, o těch patáliích u doktorů nejspíše také. Neumírám a nemám žádnou smrtelnou nemoc, ani mi neumřel křeček, nic tragického. Jen jsem prostě komplet křivá a to dost vadí. 

    Když jsem popisovala svoje příběhy o tom, jak jsem začala cvičit, liftovat a vzpírat, chyběla tam  zásadní kapitola. Základy, na kterých by to celé mohlo stát. Prostě jsem postavila domeček na jedné noze, jen bez k Ivanovi čelem, k Ivanovi zády. Došlo mi to bohužel pozdě. Po x-letech s kabelkou na jednom rameni, bez kompenzačních cvičení, jakékoli aktivní regenerace, fyzia, masáží... 

   Takže co vlastně ty dramatické tři tečky na konci znamenají? Že mě čeká nejspíše delší doba k tomu, abych se napravila, protože jsem se poměrně dlouho ničila aneb skolioza, kam se podíváš. Takže papa těžké dřepy a vzpírání. Beztrestně teď můžu jezdit snad jen bicák a lýtka. Takže biceps disco workout, na léto ideálka. Budu cvičit tak, abych se srovnala, abych měla pevné základy a abych se v budoucnu měla možnost silově s posouvat, aniž by mi hrozilo, že se (zase) rozbrečím bolestí. 

   Co z toho všeho pro mě plyne? Že se musím smířit s tím, že ta postava, na které jsem dřela a makala, se rozteče do všech světových stran a bude ze mě marshmellow. Ne, to samozřejmě dramatizuju, ale nebude to ono, svaly ze stehen půjdou do pryč, zadek zažije gravitaci a ramínka už nebudou kulatá. Ještě že mám ty freddy jeans, jinak by byl můj osud zpečetěn.  Jediné, čím můžu absenci zvedání trochu kompenzovat, je počítání kalorií, takže viva la IIFYM, počítám, tedy jsem. Dělám si z toho legraci, ale ve skutečnosti mě to poměrně dost štve, nicméně můj přístup už je takový, ke všemu. Sarkasmus je totiž lék na všechno. Nejhorší je ovšem ten pocit, že si nějakou dobu nepřekonám osobáčky, nebudu se snažit sebe samu přesvědčovat, že 100 kilo je lehkých a nezažiju ten skvělý pocit, když se mi to podaří. A taky nebudu moct používat krutopřísné heštegy na Instagramu.

P.S. Olympiádu v Riu letos už asi nestihnu, ale ty transparenty s mým jménem klidně schovejte na tu další, díkydíky.

Doufám, že tenhle jednorožec umí plnit přání!

Jsem žena a dělám silový trénink. A kdo je víc?

     V tomhle článku aka vylívám si srdíčko budu působit jako tvrdý fitnessnazi, nicméně si nemůžu pomoct. Existují totiž dva pojmy, po nichž mi naskáčou osýpky na půl procentu těla.          

Redukce a silový trénink. Zkráceně Slovaježvmojípřítomnostienesmítevyslovit. Redukce mě vytáčí sama o sobě, protože všichni redukujou, chtějí redukovat, začnou redukovat před dovolenou, nebo doredukovali před svatbou, aby vypadali dobře na fotkách, ale teď už je to jedno, protože vaše polovička vás má přece ráda takové, jací jste. U silového tréninku je to poněkud komplikovanější. Proti sousloví jako takovému nic nemám, jedu bomby nebo jedu těžký váhy, se nedá říkat pořád a navíc ne v distingované společnosti nad láhví 30leté whisky, která dozrává v dubovém sudu. Ale do nesmyslů vytáčí sousloví silový trénink ve spojení s jakýmkoliv cvičebním náčiním, od petlahví po 3leté dítě. Víte, jak poznáte ženu, která dělá silový trénink? Sama vám to řekne. Proto jsem se rozhodla pro osvětu, abychom si vyjasnili některé pojmy. 

    Silový trénink se skládá ze základních a vícekloubových cviků. Základní cvik není bicepsový zdvih ani polodřep na multipressu tak, aby to vypadalo dobře na fotku na Instagram. Rozsah opakování není petsto a více, ale většinou 1-10, kde pracujeme s vysokými váhami na rozhraní asi   70 - 100 % maxima. Silový trénink je o tom, že tělo stimulujeme externí zátěží. Takže když jdete na skupinovou lekci s názvem Hardcoresupertruper training, kde jedete bombičky s 2kilovýma plastovýma jednoručkama, tak na hešteg silovýtrénink zapomeňte. 

    Každopádně abych nebyla jen negativní a zlá, tak jsme se rozhodla stručně vyjmenovat benefity skutečného, nikoliv pseudo, silového tréninku. Takové, které mám samozřejmě vědecky podložené. #somvyzkoumala

1. Vaše postava se změní z konfekční na nekonfekční. Většina oblečení je v dnešních obchodech tvořena na lidi, kteří nedrželi činku v ruce. Nicméně vy můžete v klidu obejít obchody, zanadávat si, že vám nic nesedí, přes nasvalená stehna a zadek nenatáhnete normální kalhoty, nechat se politovat a případně pochválit, že za tu postavu to přece stojí. A pak si úplně na pohodu objednat Freddy jeans za dvojčičku, protože nic jiného vám přece nesedí, že. Příbeh, který napsal sám Adélčin život.

2. Můžete jíst více než normální smrtelník. Když skutečně pochopíte princip silového tréninku, nemusíte řešit kalorie a jednu nebo dvě zmrzlinky denně navíc. Tedy pokud si nehlídáte váhovku na závody, to je jiný příběh. Tělo a metabolismus jede větší bomby než Ben Cristovao a vy potřebujete pohon pro vaše gainz. A taky vyzkoušet ty nové příchutě makronek. Vůbec nevím, co mi to připomíná. 

3. Můžete se nechat obdivovat od úplně cizích lidí. Znáte to, někdy se stane, že vás osloví někdo neznámý a jeho úmyslem není zjistit, jestli mu náhodou neujela poslední tramvaj, která zastavuje venku před klubem. A borec se přirozeně zeptá, co taková sympatická dívka s exkluzivním pozadím jako vy dělá ve volném čase. Pokud odpovíte, že dřepujete 90 kilo v sériích, očekávejte v očích údiv a následnou zákeřnou otázku na bench. Pakliže vás nezaskočí ani ta, frajer nejspíše pronese, že on teda taky jako benchuje a se 120 se rozehřívá. Ale že na holku dobrý. Story of my life

    

Jak jsem (dobrovolně) dělala kardio

    Jednoho krásného dne mi má milá Blanička řekla, že bych mohly navštívit zahájení Nike Training Club. Vnitřní varovný hlas mi našeptával, Adélo, nedělej to, jsi mladá, šťastná a spokojená, tak proč si ničit život kardiem. Ale řekla jsem ano.

     Po sérií dopravních příhod s Adél na palubě, které jsem popisovala na svém FB, jsem do metra nasedala se značnou nejistotou. Zbývalo už mi jen zůstat stát někde v tunelu a při první příležitosti bych se otočila a jela domů, zamkla se v pokoji a tak tři dny nevylezla, protože moje karma evidentně není kámoš. Šťastně jsem dojela na místo určení. A při kupování kávy jsem málem ztratila peníze. Oukej, takže moje karma si se mnou evidentně hraje a je načase začít sbírat plastová víčka, abych nahnala body. Plné nadávek očekávání jsme dorazily do Slovanského domu, kde již byly první hopsalky.  Registrace, fotka před, tričko. Slečna u pultíku nejspíše usoudila, že mnou již přehnané Lko by nemuselo stačit a vyfasovala jsem XL, díkydíky. Díky Blaničce jsme se dostaly do VIP, takže sprcha a jídlo included. 

Starali se o nás pěkně.

     Nadešel čas P jako Převlékání. Oblékla jsem se do svého stanového městečka a volnost trika by mi záviděla půlka české hiphopové scény. Další povinná zastávka bylo focení u stěny. Z tohoto počinu vznikla naprosto epická fotka, již doufáme, že nikdo nikdy neuvidí (ale chtěla jsem jí tu zveřejnit, abyste mě mohli politovat!). Prostornost trika ještě naddimenzovala velikost mých vnad a z příjemných trojek se rázem staly pětky, které vypadají větší než Blančina hlava. Sama jsem se jich na té fotce bála, bezprdele. Chvilku jsem doufala, že jim shoří ta tiskárna na fotky a nikdy tak nespatří světlo boží, nicméně nestalo se a tak jsme jí dostali na památku, abychom ji mohly společně rituálně roztrhat a spálit. 

      Ale konec srandy, společně s dalšími hopsalkami jsme se začaly scházet do sálu, kde se měla odehrát ta Akce. Připadala jsem si jako cardio bitch. 

     Jako správná blogerka jsem si s sebou nevzala foťák, abych mohla dokumentovat naše opocená čela a sál plný endorfinů. Skok a hop, moje rozbolavělá stehna z pátečního tréninku dost protestujou a já chtě nechtě jdu do planku a do výpadů a do dřepů atakdále. Abychom dostály naší pověsti tvrdých lifterek, u přítahů jednoruček v planku jsme si vzaly ty nejtěžší pětikilovky, prostě na pána. Uvnitř jsem nadávala a s nadějí v očích sledovala odpočítávání. Po asi 2546minutovém kruháči následoval intervalový trénink, aby byla zkáza našich gainz dokonána. Navzdory předpokladům, že to neudýcháme, a že to nedojedeme bez újmy na zdraví a dalších vyskočených žeber, jsme to zvládly. Ale už to nebudeme dělat, že ne, Blanko, prosím, Blanko prosíííím!

Jak být boží

     Hodně lidí, kteří začínají cvičit, zdravě jíst, běhat kolem řeky, závodně háčkovat, řeší to, jak svůj běžný denní život, tedy práci, děti, přátelé, drahé i nedrahé polovičky, školu, flákání se, skloubit s novým životním stylem. Já jako životní kouč a zkušená harcovnice dokážu samozřejmě poradit, jak být boží. 

    1. Plánovat. Ať chcete nebo nechcete, ze začátku si budete muset plánovat skoro vše. Tréninky, stravu, časy jídel, nákupy jídel, frekvenci sexuálního styku, abyste nepřicházeli o těžce nabytou svalovou hmotu a mohli jste si to započítat jako kardio, množství popcornu, které budete moct v kině sníst a tak. Jistě, existují jedinci, kteří budou mít totálně na párku a budou vypadat lépe než vy s růžovým diářem popsaným hodinu po hodině. Ale takový je život. Nespravedlivý. Anebo máte špatnou karmu. 

    2. Řídit se heslem kdo není připraven, ten nežere. Je to jednoduché, vynecháte 2153184. díl Ulice nebo Ordinace v Růžové zahradě a půjdete si chystat krabičky. Je to otrava, ale něco přece chcete, takže pro to holt budete muset něco obětovat. Sice prošvihnete to, jestli Esmeralda zase vidí, ale za to uvidíte vlastní svaly, a to chcete. TIP č.1 co se týče nákupů. Nesnažte se chodit do obchodu každý den. Čím častěji se tam budete ochomýtat, tím více vás zlákají regály s fitness vajíčkama a cereálníma tyčinkama a light gumovýma medvídkama. Bude úplně fuk, že to jídlo je tak CLEAN, že mu to závidí i podlaha vytřená Mr. Propperem, když ho budete jíst moc, vyvalí se vlny zdola, a dál už to znáte. TIP č.2 hlídejte si svoje krabičky, sabotéři číhají všude. 

    3. Zapojit blízké. Možná to bude stát obě strany přemáhání, ale za ta společná selfíčka z gymu nebo fotešky fitness dortů k narozeninám to přece stojí. TIP č.3 jděte na to diplomaticky, protože když vašemu příteli/ přítelkyni řeknete, že se natřásá jak vejce v aspiku, tak už si nevrznete, nejspíše nikdy. Ve svém okolí přece musíte mít někoho, kdo není líný jako prdel. Vzhledem k epidemii fitness je to zhola nemožné. V nejhorším případě zapojte babičku nebo dědečka a ti na společném tréninku jistě rádi zavzpomínají, jak to tehdy bylo na spartakiádě. 

   4. Dokumentovat. Přijde den, kdy si budete připadat fakt marní a budete mít chuť sníst celou ledničku i s bločkem s napsaným nákupem. Proto radím, vyfoťte se na začátku vaší cesty za lepším já. Po třech týdnech si na dobrém světle udělejte po ránu anebo po pořádném tréninku fotku. Ve chvílích, kdy vám bude ouvej a bude vám smutno na srdíčku, tak se na sebe na fotkách koukněte a zjistíte, jak jste boží. Vysvitne slunce a přiklušou poníci. TIP č.4. Nezakládejte si hned fanpage na Facebooku, nebo na Instagramu. Lepším člověkem nebudete, když si za jméno na svém profilu napíšete IFBB bikiny nebo men's physique, fakt. Dokonce ani zadek nebudete mít kulatější. 

   5. Dávat si krátkodobé i dlouhodobé cíle. Krátkodobý cíl je třeba zmuchlat papír s dřepovací výzvou a dostat se na svoji BW na čince při dřepu. Dlouhodobý cíl je dřepovat jako čínský vzpěrač. Samozřejmě je důležité být aspoň trochu realista. Řekněme si narovinu, když si dáte za cíl vidět při maximálce na mrtvole jednorožce, tak se to nejspíše nepodaří. Život je totiž tvrdý a vy uvidíte možná tak hvězdičky anebo zatmění. Stejně tak se asi za půl roku cvičení nestanete druhým Tkadlčíkem, Gznárem, Kyptovou nebo Adélkou. Vyžaduje to dřinu a odříkání v případě prvních tří jmenovaných, v tom čtvrtém si můžete dát klidně ruskou zmrzlinu a trénovat dvakrát týdně bicák. 

P.S. Už v pondělí jdu na rehabky a možná už budu muset cvičit i něco dalšího, takže mi skončí sranda a začnou galeje.