30 věcí, co jste o mně nejspíše nevěděli

    Články se zásadním celospolečenským tématem ve smyslu, která bikina jede na clenu, nebo který crossfiťák váží  60 kilo i s postelí, mají na mém blogu důležité místo, to víme všichni. Nicméně někdy je místo i pro články méně podstatné, například  o mně. Protože každý čtenář by měl znát svého bloggera. Takže si připravte svoje kuřecí na vodě s rýží a jdeme na to. Dobře, kecám, klidně si dejte popcorn.

1. Jsem svačinový typ. Vždy když jedu někam na výlet, ať je to hodinu autem, nebo tři hodiny vlakem, musím mít svačinu. Je to nejsvětlejší bod celého výletu, i kdybych jela na seminář Klokova, tak budu mít stejně největší zážitek ze sváči.

2. Nesnáším, když mi někdo narušuje intimní zónu. Pokud ke mně přijde někdo moc blízko na ulici, jsem schopná se začít pomalu (i rychleji) odsouvat a svoji intimní zónu rozšířit

3. Sushi jsem jedla poprvé asi před rokem a půl. Jsem barbar, ale tak co byste chtěli po holce z dědiny.

4. Vyrostla jsem na vesnici. Občas jsem krmila králíky, jedla třešně i s červama, musela obracet seno a chodit na zabijačky. Ale i tak ze mě vyrostl vyrovnaný člověk, doufám.

5. Nemám ráda tvarohového Míšu. Můj nejoblíbenější nanuk je ruská zmrzlina, a ten, kdo dokáže sníst ruskou zmrzlinu bez zašpinění, je podle mě přísný borec. A oplatku si nechávám nakonec, vždycky!

6. Nemám vztah k dětem a ani ke zvířatům. Nedokážou mě rozněžnit fotky štěňátek a miminek v proutěných košících, takže by se dalo usoudit, že jsem mrcha bez citů. Ale nějaká pěkná kabelka mě rozněžní vždycky.

7. Jednu dobu jsem vlastnila 50 párů bot. Vzhledem k mému šmatlavému stylu chůze jsem postupem času všechny okopala a měla jsem po botách. Pochopila jsem, jak je to pomíjívé, a došla osvícení. No, možná ne, jen jsem svoji marnivost rozložila do více směrů.

8. Mám za sebou divoké období, kdy jsem pařila 3krát týdně a utrácela majlant za taxíky a drinky a smažáky v housce. Opět jsem došla osvícení.

9. Pokud kluk na prvním rande selže ve smyslu tom, že nechápe můj smysl pro ironii a sarkazmus, další rande už se nekoná. 

10. Většinu života jsem měla nejlepšího kamaráda a nikoliv nejlepší kamarádku.

11. Věřím v přátelství mezi holkou a klukem. Minimálně z mojí strany :D.

12. Nikdy jsem neviděla Armagedon. A myslím, že to je jedno z mých největších tajemství.

13. Nesnáším dušenou mrkev a tomatovou polévku. Nenarvali to do mě zamlada, a nehodlám to měnit. 

14. Mám vystouplý jeden pár žeber. Nevím, jestli jsem se tak jednou vzbudila, nebo to byl dlouhodobější proces, ale prostě si tam tak ční jakoby nic.

15. Chutnalo mi ve školní jídelně na základce. Játra na cibulce, bavorské vdolky, anebo školní rizoto. Gurmeti se křižujou, mně se dělají boule za ušima. 

16. Když fotím jídlo na Instagram, třeba lívance nebo palačinky, tak to pěkně naaranžuju, nafotím a pak to rozfrcám a zamíchám všechno dohromady, estetický dojem 0.

17. Nedívám se na seriály a neviděla ani jeden díl HIMYM a Hry o trůny. Společenská sebevražda. Pokud někdo začne házet hlášky z jmenovaných a dalších seriálů, tak se směju a dělám jakože jo, super, úplně vím, o čem mluvíš, a přitom vůbec nevím. 

18. Někdy si řeknu, že mi to sluší, to by si zasloužilo selfíčko. Na selfíčku ale vypadám jako brambora. Tak kde je pravda?

19. Koukám borcům na zadek a pak si říkám, který z nich má hezčí zadek než já. Někdy je jich hodně.

20. Pokud někoho poznám a nesedí mi, není mi sympatický, tak má minimální šanci to změnit. Prostě první dojem je první dojem a když někoho nemám ráda hned ze startu, má to marné (až na pár výjimek, že, Lubošku :D).

21. Mám dost výrazný smích, což asi není věc, jež byste o mně nevěděli, páč to jde většinou slyšet ve videích. Taťka to charakterizuje "jakoby se hrbatý ze schodů kulal".

22. Nepoužívám nespisovné koncovky. Nikdy bych neřekla "to je hezký", nebo "votevři vokno". Spisovnou češtinu si vzít nenechám. Jedinou výjimkou je spojení na "holku dobrý", protože "na holku dobré" nezní tak krutopřísně. 

23. Když se mi nepodaří nějaký vtípek a nikdo se nesměje, řeknu, že je "ze spodního šuplíku", nebo "ze soudku zasměj se s Adél". Většinou to zabere a ten trapný moment ticha je pryč.

24. Nikdy jsem nespala v posteli s plyšáky. Pakliže jsem nějakého dostala, většinou skončil pod postelí, nebo někde ve skříni. Jedinou výjimkou je jednorožec, kterého jsem dostala asi před 2 měsíci. 

25. Jako těžká puberťačka jsem si psala deníček. Respektive deníčky, vydrželo mi to měsíc a pak jsem s tím přestala. Potom jsem zase psala a pořád dokola. Své lásky jsem popisovala supertajnými a důmyslnými přezdívkami  a iniciály. Nejvyšší míra utajení, neasi. Po asi 10 letech jsem ty deníčky přečetla a měla chuť si vypíchnout oči. 

26. Pohledem dokážu určit kalorickou hodnotu jídla. Samozřejmě se jedná o plus mínus kalorius, ale je to šestý smysl. Některé holky dokážou určit, jakému frajerovi se líbí, já umím číst v kaloriích.

27. S předchozím bodem se pojí moje neschopnost poznat, zda se někomu líbím já. Můj prvotní dojem je takový, že se mnou chce být dotyčný kamarád. Změní se to ve chvílí, kdy mi někdo třetí řekne, že mě dotyčný balí. Následuje aha efekt aka jsem asi dobrá kost. 

28. Neumím běhat, při každém svém pokusu o běh vypadám směšně a spíš tak nějak cupitám. Mám ráda svou důstojnost, a proto takové věci nedělám. Nedobíhám ani šaliny, řídím se jasným heslem "šaliny jsou jako muži, jedna ti ujede, ale za chvíli jede další". Praktikovatelné i opačně. 

29. Mám talent na to upozorňovat na nechutné věci. Třeba onehdá s mou nejmilejší Blaničkou si jdeme po ulici a já fascinovaně říkám "díveeej, tady je holubí křídlo ale bez holuba".

30. Když někam vcházím, občas si představuju scénu jako z filmu, kdy se zpomalí hudba, všichni koukají jen na mě a vítr mi čechrá vlasy. Kupodivu se to ještě nikdy nestalo. Ale jinak jsem mentálně úplně v pohodě. 

P.S. Všechno zde vyslovené se dá použít proti mně. Jsem si toho vědoma.

P.S.2 Doufám, že některé body má někdo z vás podobné. Aspoň tu třicítku, že jo, holky, že jo?!

Nebuď naivní, princezno

      Upozornění: V tomto článku opět párkrát narazím na Adenike, takže komu hrozí, že mu po přečtení praskne cévka při psaní moralistických komentářů, ať to raději ani nečte.     

      Jídlo po malých porcích 6krát denně, snídaně do půl hodiny po probuzení, 3krát týdně kardio nalačno a steppřík při vaření, ať dostanu (nejen) svoje půlky do varu, zázračné pilulky, cvičební plány podle předních českých bikin, žádné sacharidy odpoledne ... Ano, přesně tím vším se řídím. Anebo taky kecám. Jsem naivní holka, ale některým kecům nevěřím ani já, čestné.  Takže co vám určitě nepomůže na cestě za vaším ultimate hot body?

1. Věřit zázračným pilulkám

"Ale Dana Morávková říkala, že po těch prášcích má prdelku jak dvacítka." Ano, existují poměrně "zázračné" látky, které z vás udělají vysekanou kost. Ale nekoupíte je na základě reklamy v televizi a na orální užívání můžete taky rovnou zapomenout. Pěkně injekčně, to je jistotka.  Nebudu vám tady psát tajné tipy a triky, bohužel nepatřím do poměrně rozšířené skupiny sypačů a sypaček. Nicméně pokud máte zvídavého ducha, tak ten Svatý grál určitě najdete. 

2. Řídit se plány profesionálních kulťáčků

"Musíš jíst tvaroh, protože kdo jí tvaroh, vidí až za roh. A aspoň 8 porcí jídla denně, jinak ti to spadne. A anabolické okno je důležitější než narozeniny tvojí starý, to si pamatuj, kámo". Když to vezmu globálně, většina z nás jsou rekreační cvičenci, kteří to dělají, protože je to baví, nemají nikterak výjimečnou genetiku a ani zlatou kreditní kartu, a prémiový účet na ParticlePeptides. Proto nechápu, proč se lidé tak strašně rádi řídí tréninkovými a výživovými plány někoho úplně jiného, ač úspěšného, tak nejspíše diametrálně odlišného jedince. To je jako byste dávali vašemu domácímu oslíkovi (tím nemyslím partnery, samozřejmě) krmení, co se dává dostihovým koňům s hodnotou několika milionů. Neexistuje patent na úspěch v podobě dokonale kulatého zadku, zad jako ranvej nebo řádných kytar místo stehen. Ale až ten patent vynaleznu, napíšu vám tady svoje číslo účtu, slibuju. A taky nemusíte trénovat dvoufázově 4krát týdně. Nejspíše vám to bude, no, abych byla něžná, k ničemu. 

3. Omezovat se na jeden výživový směr

"Já teď jedu to paleo, víš jak, ketóza, je to boží, cítím se jako nový člověk. Jen si nejsem úplně jistý, jestli v paleolitu jedli mandlové máslo. " Paleo, bio, sacharidové vlny, glutenfree, lowcarb, highcarb, pijušťávuzrohujednorožce směry jsou super v tom, že se máte čeho chytit, když nevíte, která bije. Jedete striktně a nemusíte zapojovat vlastní fantazii. Ale myslím si, že dlouhodobě pro lidské zdraví (a psychiku) není úplně žádoucí si odpírat určitou skupinu potravin, pokud se samozřejmě nejedná o potravinovou alergii. Chutná mi kebab. Ale obsahuje hodně soli, v tortille lepek a taky spoustu radosti v mé tváři. Takže zatímco píšu článek mi odpadává zelí do klávesnice. Takže si jej občas dám, bez výčitek a je mi tak nějak hezky.

4. Používat stroje/doplňky/pomůcky, které používají "všichni, kdo něco znamenají"

"Já jsem teď začala ťapkat ne stepperu a u toho pro jistotu nosím i fitness korzet, aby mi náhodou z toho silového tréninku nezhrubnul pas. A řeknu ti, je to boží." Ehm, asi všichni ví, na co narážím. Netýká se to jen stepperu, korzetů, ale napříkla i katsuu pásek. Podobné pomůcky totiž mají jediný smysl. Svým působením zamezit přívodu kyslíku do mozku tak, aby vás poté jeho nedostatek donutil koupit si další podobnou kravinu. Poradím vám daleko lepší investici. Pošlete ty peníze mně a já udělám dobročinnou sbírku pro oběti korzetů. 

5. Následovat jídelníčky Světa zdraví nebo ve doporučení ve skupině 30denní výzva apod.

"Papáme hodně ovocíčka, ale sýry jenom light a masíčko jednou denně, aby nám neuhnily střevíčka." No, takže se uklidníme. Jasně, na ovoci není nic špatného, ale neznám nějaký extra důvod proto, abych ho jedla víc než dvakrát denně. Ovoce je totiž tvořeno fruktozou, a jak rychle ho sníte, tak rychle po něm máte chuť na něco dalšího. A proč nejíst light sýry a jogurty a všechno, co je odtučněné? Protože jednoduše s tukem to lépe chutná, právě tuk je nositel chuti. Navíc dvacítka eidam šmakuje asi jako podrážka od boty, ale takový parmezán, nebo cheddar, nebo 40% gouda, to jsou jinačí grády. Co se týče problematiky bílkovin, většina výživářských skript ze zlatých devadesátek doporučuje 0,8-1,3 g/kg váhy. Pak to poroste jako houby po dešti. A když bude někdo jíst více, tak to bude nový Coleman s rakovinou tlustého střeva. Kecy. Lidské tělo zvládne strávit bez nějakých problémů i 4 g/kg váhy. Samozřejmě každé tělo je jiné a nelze paušalizovat, z někoho by se při takových hodnotách mohl stát prdící obláček. Vyzývám proto všechny ženy, nebojte se bílkovin, poměrně dost zasytí a vaše gainz dostanou nový rozměr. 

6. Cvičit jen prdelku a kašlat na vršek

"Třikrát týdně jedu nohy a zadek a břicho, ale na vršek necvičím, nechci mít ruce jako Arnie." Leg days jsou jako farmářské trhy. Všichni na ně pravidelně chodí a mluví o nich, páč je to IN. Cvičit prdelku je důležité, o tom žádná, nejen pro vás, ale i vaše okolí. Silné a pevné hýždě jsou základ nejednoho šťastného vztahu. Ale plandající ruce a ručičky jako hůlčičky takový vztah na pevných základech dokáží pokazit. Nemluvě o disbalancích, ale i tom, že holka má být sexy od hlavy po paty a na tricák se dá sbalit nejeden sameček.

A čeho se naopak nebát? 

Těžkých tréninků a trénování jedné partie vícekrát týdně, nejen Beník Christovao ví, že těžký váhy jsou to správné...

Proteinu, jelikož protein není steroid, ale není ani samospásný...

Růžového oblečení do fitka, protože vám to sekne...

Sacharidů navečer, páč se po nich hezky hajá...

Cheatmeal ještě nikoho nezabilo, takže kebab volá...

Realtime kebab!

P.S. Za ty narážky skončím v pekle, ale dokážu s tím žít. 

P.S.2 Ten kebab je skutečný a skutečně dobrý.

Zcela vyčerpávající návod na to, jak to udělat, aby vás měli rádi i ti, jejichž jméno se nevyslovuje. Nefitnessáci.

   Bohužel ne vždycky a všude budete ve společnosti lidí, kteří jedou bomby i ve spaní a znají kalorické hodnoty kuřete s rýží ve variaci basmati/jasmínka, a když chtějí být hodně fancy, tak arborio. Pořád se my všichni "osvícení" a na správném denním světle vysekaní, potkáváme s lidmi, jež místo rozebírání přínosů silového tréninku, budou raději rozebírat, kdy naposledy pozvraceli psa od sousedky. A myslet si, že proteiny jsou drogy. 

Nikdy jsem podobné fotky nedávala na FB, a kdo říká, že jo, tak kecá. Ehm.

    Spousta lidí, kteří cvičí, mají pocit, že jsou lepší než ostatní. A upřímně, já to nemám jinak. Okruhu lidí mě podobných by se dalo říkat fitness nazi. Často je pro ně trénink nejsvětlejším bodem dne, jídlo mají natrackované na den dopředu a ví, kdy si můžou dovolit kokinka, a kdy mají po prdeli. Ale stále potřebujeme vycházet s okolím, o němž se nedaří říct, že by sdílelo naše nadšení do hovorů ohledně přípravy ovesných vloček na petsto tisíc způsobů. Takže jak na to?

1. Mlčet a dělat, že vůbec nejste fitness. Představte si, že jste vegan. Anebo raději ne, protože být fitness je nové "jsem vegan" nebo "dělám crossfit". A když se vás někdo zeptá, jakto, že máte svaly, jestli to máte z těch proteinů, tak řekněte, že to máte z práce na zahradě, i když bydlíte v paneláku. Pakliže se do toho zamotáte, a budete mluvit o své vášni se zcela imunním okolím, budete za psychopata, co má místo mozku z kreatinu kostku. A skončí to jako vždycky. Ignor listem na FB. Ne, nikdy jsem to nezažila a mám spoustu kamarádů a vůbec mi to není líto, že Tonda už se se mnou nechce bavit, protože jsem odmítla jeho chlebíčky.

2. Sdílet na sociálních sítích své osobáčky, fotešky, vánočky s podobně postiženými lidmi. Chcete na okolí působit jako ta v pohodě holka nebo fajnový klučina? Vytvořte skupinu z lidí s podobnými zájmy jako vy a svěřujte se jim. V cílové skupině pak budete mít výbornou odezvu a spoustu lajků, tleskajících smajlíků více než vaše těhotná sestra na mimibazaru, budete si připadat kůloví a nebude vám smutno, že z vašich přátel vám nikdo nelajkne fotku, protože jsou prostě barbaři. 

3. Nešířit motivační sračky, které někdo vymyslel doma na koleně a mají hloubku asi jako vrt způsobený rohem jednorožce před vaším domem, takže žádnou. Těch mouder je kolem vás tak hodně, že je ani nestíháte všechny líbíčkovat. A pro jistotu tak sdílíte každé, abyste měli motivaci na potom, co kdyby náhodou se vám nechtělo na trénink? Prosím vás, však tomu sami nemůžete věřit. Na trénink se chce vždy, pokud jste správní srdcaři! A kdo říká opak, tak je pozér a je fitnessák aka lovec lajků!

Mně se teda nikdo nesměje, že jsem boží. Vám snad jo?

Ty bolavé kozičky, nebo předloktí ze 100 přemístění mi nedají smysl nikdy, sorry.

4. Dělat si sám ze sebe srandu. Znáte to, humor léčí a spojuje. Hamstringy sice po něm bolet nepřestanou, ale prolomí ledy.  Takže se nebojte hodit do placu vtípeček ve stylu "dneska jsem rebel a nepočítám kalorie, anebo je mi úplně jedno, jaké mají ty hranolky glykemický index, dělám poloviční dřepy" a tak. Vaše okolí vás bezesporu odmění salvou smíchu, obdivným plácáním po rameni a dalšími sledujícími na vaši funpejdž, kterou samozřejmě už dávno máte, protože máte světu co říct.

5. Nežádat ostatní o názor na techniku cviků. Pokud přidáváte příspěvek do nějaké skupiny o cvičení, pamatujte, že tak 80 % lidí v té skupině zná tělocvičnu jen z videí se Cindy Crawford, která přecvičuje aerobic v zaříznutých legínách a vzorovým camel toe. Avšak i tito lidé často cítí potřebu se vyjádřit k tomu, jak hluboko dřepujete, jestli se u toho hrbíte, nebo máte v legínách fakt velkou prdel. Chtít po takových lidech názor na techniku je jako chtít po Leovi DiCapriovi, aby přestal spát modelkama. A zjistil, že to nejlepší, co ho v životě může potkat, jste vy.

Som vytvořila.

6. Být tolerantní. Pochopte, že ne každý má takové nadšení do hodinových rozhovorů ohledně správného střihu a odstínů legín. Ale to je zcela přirozené. Pakliže by ostatní byli jako vy, tak byste nevynikli. Užívejte si svou výjimečnost plnými doušky. 

P.S. Upřímně doufám, že všichni správně pochopili, že se v tomto článku jedná o hořkou ironii a sarkasmus. Myslím si, že lidé, jež nejsou "fitness" jsou docela normální, mám dokonce i takové kamarády a vycházím s nimi relativně dobře, teda pokud nechtějí kousnout mojí svačiny. Tím klíčem  vycházení s okolím je být tolerantní. A když vás někdo i přesto nebude mít rád, naféra po něm hoďte jednoručku, on si to příště rozmyslí. 

P.S.2. Sledujete, jak jsem si dneska ani jednou neudělala legraci z bikin? Ani ze žroutků? Ty vole, já se lepším. Možná je to tím, že už trénuju a nejsem tak agresivní vůči těm, jež můžou zvedat aspoň růžové jednoručky. Anebo napravuju karmu, ehm.

Jak být boží i po létě

    Znáte to, ladíte formu na léto do nesmyslů, protože samečci (a čičinky) na každém kroku, ostré přirozené světlo odhalí každou nesrovnalost/hrbolek/kráter na vašich stehnech a žehlící filtry zůstaly na Instagramu. Na koupáku nebo u moře na dovolené vám už totiž nepomůže nic kromě utěšování se, že na tom zdaleka nejste nejhůř. Snižovali jste množství kalorií, navyšovali počty tréninků, přidávali kardio, abyste byli prostě nejvíce boží. Léto už se vás zeptalo, co jste dělali v zimě a na jaře, anebo posledních 14 dní, pokud jste genetičtí talenti anebo umíte s peptidama. Jenže co potom?

    Upřímně si myslím, že většina volnočasově cvičící populace chce být absolutně hot právě na těch pár dní dovolené do plavek, anebo k rodinnému bazénu, aby měl Evžen odvedle co obdivovat a Evženka (jména jsou zvolena zcela náhodně, podobnost se skutečnými osobami není zamýšlena)  co závidět. Jenže s létem, kromě bikin a odéru potu v MHD, přichází i grilovačky, kubíčka, zmrzlinky a langoše u stánku s občerstvením a kdo říká, že langoš si nedá ani za nic, tak má beztak pusu od tatarky už dneska! A taky se nikomu nechce v tom horku cvičit, kdo by se taky navíc ještě dobrovolně potil, pak se člověk akorát přilepí k židli nebo sedačce a odlepovat přicucnutá stehna, to nechceš. Poučky o tom, jak předejít jojo-efektu, se ztrácí tak rychle jako zábrany po půl litru vodky na sluníčku. A posledního srpna hladíc si ten nový faldík a s nostalgií si prohlížejíc fotky od Balatonu si určitě řeknete, že to příští rok vychytáte lépe a už nebudete kombinovat vanilkovou zmrzlinu s párkama v rohlíku a ciderama a 3 kilama melounu. Vážně. A proto jsem tu já, abych těmto strastem zabránila ještě dříve, než se objeví a kromě radosti rozsévala i moudrost. kompenzuju si to, že nemůžu rozsévat sémě, neasi. Takže jak na to?

1. Snažit se počítat makra, aspoň trochu. Jasně, kdo by se chtěl omezovat tabulkama, když další léto je daleko a my žijeme len raz, s madlama lásky práve tu a práve teraz? Pakliže se vám nebude chtít cvičit, je hlídání se v příjmu kalorií jedna z mála cest, jak se vyhnout tomu, aby vám babička řekla, že se jí konečně líbíte a je z vás pořádný kus ženské. Když jsem z důvodu svého neposedného žebra aka nervu nemohla asi tři měsíce pořádně cvičit, bylo počítání kalorií způsobem, jak si udržet aspoň trošku to, co jsem budovala a nemuset se rozloučit se všema svalama, které spatřily světlo boží. Mým soukromým a totálně tajným tipem je jíst během dne spíše bílkovinová jídla s trochou sacharidů nebo tuků a hodně zeleniny, protože pak vám zbydou makra na večerní burgříček, nebo dortíček nebo nejvíce smetanovou zmrzlinu. A to se vyplatí. ReceptářPřemkaAdélky

2. Zachovat množství tréninků. Někteří z nás mají tu možnost trénovat ve fitcentrech, kde je klimatizace a nemají tak pocit, že se potí i za sparinga. Ale pokud jste hardcorebodybuildeři nebo lifteři, tak je vám stydno do takových podniků chodit. A jelikož existuje spoustu lepší zábavičky, než je trénink v tropických podmínkách, vynecháte jeden, druhý, třetí, týden, dva, měsíc. No a potom se horkotěžko dostávate do původního tempa. Jestliže se nechcete omezovat a pít a jíst, co hrdlo ráčí, vydržte těch pár horkých tréninků. Zavilé pohledy samců a samiček jsou zaručeny i na podzim! I zde nabízím svůj VIP tip. Přesměrujte svou pozornost na výkon, nikoliv vizáž. To, že chcete mít vánočku na břiše jako upletenou od babičky, je vcelku dost pomíjívé. Zvlášť když vás zve na rande kluk, po němž toužíte už od střední školy. Když se ale zaměříte na výkon, a to je třeba 2násobek své tělesné váhy na dřep, tak je to cíl daleko sofistikovanější a říkám vám, ten kluk z toho bude hotový. Potvrzuje moje staré randící já. Na cvičení se dobře balí borci, díl první. 

3. Snažit se zvýšit výdej z takových těch věcí okolo. Co jsou takové ty věci okolo? Především pro mnoho z nás nedobrovolné kardio, jako třeba kolo, brusle, výšlapy, romantické procházky kolem Vltavy a tak. V práci místo celodenního sezení stát/chodit/metat salta. A jakéže jsou benefity? Zvýšíte si kalorický výdej orgasnismu, jehož celkem důležitou složkou jsou právě běžné denní činnosti, u nichž ani moc nevnímáte, že je děláte, ale na rozdíl od sezení dokážou zahýbat s vaším metabolismem směrem ke kokinkám, aniž by to bolelo. A kardio venku někdy může být i fajn, protože teplé stráně. 

4. Neřešit a věřit, že vás někdo má rád skutečně takové, jací jste i s přechodnýma svalama. Říkáte si, že si tu letní pauzičku zasloužíte. Tak určitě. Jen aby se ta pauzička neprotáhla přes podzim, zimu a 1.ledna/po úplňku/třetí středu v měsíci jste nezačínali od znovu, jakože úplně od znovu. Vrátit  se do tréninku je totiž k*revsky těžké, vím, o čem mluvím z vlastní zkušenosti.