A tohle jako můžeš?

       V dnešním článku jsem se rozhodla zaměřit na jedno téma, které zná snad každý, kdo někdy skutečně začal cvičit/jíst zdravě, případně o tom jen začal mluvit. Snad nejčastější reakcí okolí spojenou se změnou vašeho životního stylu je otázka: "A tohle jako můžeš?!" vyřčená s děsem a odsouzením v očích. Na pátečním plese jsem tuhle reakci slyšela několikrát (abstinenti, ochránci zvířat, vegani, ortodoxní fitnessáci, zastánci kultu po 17.hodině večer se nic nejí, lidé na sacharidových vlnách a ti, kteří se křižují, když se řekne slovo lepek, teď raději přeskočí následující věty). Protože jsem PILA! A taky se cpala klobáskou v půl třetí ráno a největší lahoda pro mě v tu chvíli byl chleba s kečupem. 

Krutopřísné dřevěné vstupenky na náš školní ples.

        Takže ples. Alkohol. Nezdravé jídlo. Ponocování. Křižujete se? Tak to jste nejspíše na špatném blogu, občas si dopřeju všechno. Pokud má být nějaké vaše "vyznání" trvale udržitelné, tak s ním musíte umět pracovat. Jestliže se budete v něčem opakovaně omezovat, vyvolá to ve vás akorát větší touhu po zhřešení. Jistě, nemyslím tím, že byste měli poslouchat svůj vnitřní hlas vždycky, když vám našeptává o neodolatelnosti koblih s nutelou, pěti koblih s nutelou.          

        Musíte umět pracovat nejen se svým tělem, ale i se svou hlavou, což je mnohdy ta nejtěžší dřina. Máte jednou za měsíc chuť na skleničku vína, ale víte, že by následovaly výčitky a půlhodinové emotivní brečení do polštáře? Tak si to vínko úplně na pohodu dejte. Protože žijeme jen jednou. 

Odhodila jsem činky v dáli a šly jsme se slečnama za čičinky.

        Fotku té grilované klobásky nemám. Nicméně jsem přesvědčená, že nebyla BIO, homemade, fairtrade, farmářská, trvale udržitelných zdrojů a neměla ani 90 % masa. Chleba byl pšeničný, plný lepku, prostě na prasáka. Ale dokážu s tím žít, protože to není každodenní záležitost. 

        A jak jsem si ples užila? Bylo to faajn, potkala jsem spolužáky a s nostalgií zavzpomínala na staré časy, kdy jsem ještě svačila rohlíky s anglickou slaninou. Díky odpolední šlofíčku před plesem jsem přežila až do půl třetí (stay důchodce). A druhý den se flákala, dospávala a dojídala. Ten víkend mě z konceptu nijak nevyhodil, v pondělí zase trénink a můj fitness lajfstajl is back.

Před a po. Nešla jsem za obludku, svět zůstal v estetickém bezpečí.