Kdybych...

       K dnešnímu článku mě inspirovala moje nejoblíbenější Blanička svým dílem Co bych si si přála, aby mi někdo řekl hned od začátku.  Známe pořekadlo říká : kdyby byly v ... ryby, nebylo by třeba rybníka. Nebo aspoň tak se to říká u nás na Moravě/někdo by řekl v Polsku/. Zavzpomínala jsem si na své naivní časy a zkusila napsat svůj seznam kdyby.

        1. Kdybych si našla hned ze začátku trenéra, který cvičení rozumí více než koza petrželi, mohla jsem být fenomén. No, dobře, s tím fenoménem trošku kecám, protože to jsem i tak... Ehm :D. Spíše bych dodala, tak bych se nezrakvila a odstranila tři prdele hromadu svých dysbalancí, nedostatků, zatuhlostí, které mě momentálně dost omezují při vzpírání. Jo, zase si stěžuju, protože bebí přetrvává. A myslím, že některým čtenářům by mohlo připadat krajně podezřelé, kdybych v nějakém článku nebrečela, že. Takže pokud začínáte, určitě investovat do správného vedení, ne do poslední kolekce fitness oblečení od Nike. Zdraví si ve výprodeji nekoupíte, hadry ano.

       2. Kdybych dříve začala se silovým tréninkem, mohla jsem být nejen silná jak silnice, ale i sexy samice. Sice jsem nikdy necvičila s růžovýma plastovýma činkama (jenom žlutýma), ale ztratila jsem těmi lekcemi a poskakováním drahocenný čas navíc, kdy jsem mohla být krutě rajcovní. Takže pokud  chcete, aby se z vás okolí zapalovaly lýtka, musíte se smířit s tím, že to bude bolet a dřepy na multipressu jsou ostuda.

            

     3. Kdybych začala dříve, mohla jsem být na obálce Muscle&Fitness. Myslím, že v životě každého správného cvičence jsou dvě mety. Zaprvé postavit se na podium vedle Adenike nebo Grznára a zadruhé se dostat na obálku M&F. A pokud někdo říká, že ne, tak kecá, to je jasné. Ne, teď vážně. Opravdu si někdy říkám, kde bych asi byla a co dělala, kdybych se sportem začala dříve, protože gaučové a diskotékové povalečství se za sport prý nebere.Teď se skutečně cítím dobře, odstranila jsem některé své zdravotní potíže (a některé přidala) a tak nějak je mi příjemně v mém vlastním těle. Mimo období, kdy přijede teta Vilma, to mám chuť sníst všechny proteinové tyčinky světa (i ty od Nutrendu a z DMka aka skončím v pekle), nafukuju se a připadám si jako žužu, to jste chtěli vědět, já vím.

    4. Kdybych nečetla všechny ty internetové magazíny, nemusela jsem se trápit u sacharidových vln a nízkotučných tvarohů. Někdy se zamyslím (ano, skutečně) nad svými výživovými selháními, kam vlny nebo light potraviny jednoznačně patří. Na jednu stranu jsem byla koza, že jsem tomu trendu tehdy propadla, na stranu druhou chybami se člověk učí a je dobré, když si na tohle člověk přijde sám. Když mám chuť a cítím potřebu, tak si sacharidy dám. A ujíždím si na tučných sýrech, jogurtech a tvarohu. 85 % výživářů se křižuje a 15 % si v duchu říká, že takhle blbé paleo by svým klientům teda nenapsali. A Jurková se ďábelsky směje.

      5. Kdybych tam místo proteinu posílala jinačí matroš, mohla jsem kluky balit na obvod bicáku a na to, kolik zvednu na benchi. Těžko říct, jestli někdy budu litovat toho, že jsem nezačala se sypkou a nikdy ani nezačnu. Jasně, naturálně můžete být dobří, můžete být i za dobrých genetických okolností výjimeční, ale málokdy dosáhnete na takovou úroveň jako někdo, kdo má stejné předpoklady jako vy a pomáhá si kropením. Smířila jsem se s tím, že nikdy nebudu zabiják žraloků a nebudu vysekaná 365 dní v roce, jelikož je to proti přírodě. Jen toho bicáku je škoda. Dobře si rozmyslete, jestli sypku skutečně potřebujete. Některé věci jsou nevratné a velikost vašeho klitorisu může být jedna z nich.

      6. Kdybych nebyla takový fitness nácek, mohla bych mít více kamarádů. Jednu dobu se mnou asi nebylo moc k vydržení, to přiznávám. Dokonce se mi někteří přátelé přiznali, že si zablokovali mé příspěvky na zdi, protože jsem byla tak přemotivovaná a naspeedovaná, až to bylo smutné a nesnesitelné. Ovšem v té době jsem neměla pocit, že bych to přeháněla. Žila jsem si svůj sen a byla tak nějak spokojená. Navíc svoje výplody na zdi jsem brala jako způsob, jak u  tohohle stylu života vydržet. Když přece házím fotky jídel a tréninky na zeď, tak se na to potom nevykašlu, říkala jsem si. Pořád mám spíše než Facebook Fitnessbook, ale lidem v mekáči už nevyměňuju hranolky za mrkev a tak... 

     7. Kdybych více používala selský rozum, došlo by mi, jak jsou ty fitness modelky vyžehlené a přefotošopované. A že se jim nevyrovnám. Ano, byly doby, kdy jsem chtěla vypadat jako ty holky ze stránek Fitness Girls a She squats. Ostatně, i teď když vidím nějakou pěknou fotku, tak si říkám, jo, takhle chci vypadat. Ale už v tu chvíli nezačnu hledat její tréninky a jídelníček. Její tělo beru spíše jako inspiraci, ke které nejspíše absolutně nemám předpoklady, protože každá z nás má jinou stavbu těla, a já k tomu navíc nemám ani fotošopové skills. Jen ty malovací a po nich vypadám jako poloviční kentaur.

     Nahlednutí do mého deníčku s poníkama Kdybych je u konce. Teď už mám samozřejmě selský rozum, zkušenosti kulturisty, liftera a vzpěrače v jednom, takže chyby nedělám a nejspíše žádné pokračování nebude. Anebo taky kecám... Máte taky nějaký váš seznam Kdyby?