neděle 10. dubna 2016

Jak jsem (dobrovolně) dělala kardio

    Jednoho krásného dne mi má milá Blanička řekla, že bych mohly navštívit zahájení Nike Training Club. Vnitřní varovný hlas mi našeptával, Adélo, nedělej to, jsi mladá, šťastná a spokojená, tak proč si ničit život kardiem. Ale řekla jsem ano.
     Po sérií dopravních příhod s Adél na palubě, které jsem popisovala na svém FB, jsem do metra nasedala se značnou nejistotou. Zbývalo už mi jen zůstat stát někde v tunelu a při první příležitosti bych se otočila a jela domů, zamkla se v pokoji a tak tři dny nevylezla, protože moje karma evidentně není kámoš. Šťastně jsem dojela na místo určení. A při kupování kávy jsem málem ztratila peníze. Oukej, takže moje karma si se mnou evidentně hraje a je načase začít sbírat plastová víčka, abych nahnala body. Plné nadávek očekávání jsme dorazily do Slovanského domu, kde již byly první hopsalky.  Registrace, fotka před, tričko. Slečna u pultíku nejspíše usoudila, že mnou již přehnané Lko by nemuselo stačit a vyfasovala jsem XL, díkydíky. Díky Blaničce jsme se dostaly do VIP, takže sprcha a jídlo included. 

Starali se o nás pěkně.
     Nadešel čas P jako Převlékání. Oblékla jsem se do svého stanového městečka a volnost trika by mi záviděla půlka české hiphopové scény. Další povinná zastávka bylo focení u stěny. Z tohoto počinu vznikla naprosto epická fotka, již doufáme, že nikdo nikdy neuvidí (ale chtěla jsem jí tu zveřejnit, abyste mě mohli politovat!). Prostornost trika ještě naddimenzovala velikost mých vnad a z příjemných trojek se rázem staly pětky, které vypadají větší než Blančina hlava. Sama jsem se jich na té fotce bála, bezprdele. Chvilku jsem doufala, že jim shoří ta tiskárna na fotky a nikdy tak nespatří světlo boží, nicméně nestalo se a tak jsme jí dostali na památku, abychom ji mohly společně rituálně roztrhat a spálit. 
      Ale konec srandy, společně s dalšími hopsalkami jsme se začaly scházet do sálu, kde se měla odehrát ta Akce. Připadala jsem si jako cardio bitch. 


     Jako správná blogerka jsem si s sebou nevzala foťák, abych mohla dokumentovat naše opocená čela a sál plný endorfinů. Skok a hop, moje rozbolavělá stehna z pátečního tréninku dost protestujou a já chtě nechtě jdu do planku a do výpadů a do dřepů atakdále. Abychom dostály naší pověsti tvrdých lifterek, u přítahů jednoruček v planku jsme si vzaly ty nejtěžší pětikilovky, prostě na pána. Uvnitř jsem nadávala a s nadějí v očích sledovala odpočítávání. Po asi 2546minutovém kruháči následoval intervalový trénink, aby byla zkáza našich gainz dokonána. Navzdory předpokladům, že to neudýcháme, a že to nedojedeme bez újmy na zdraví a dalších vyskočených žeber, jsme to zvládly. Ale už to nebudeme dělat, že ne, Blanko, prosím, Blanko prosíííím!


4 komentáře:

  1. Každá věta mě rozesmála více a více, že jsem doma působila jak chrochtající prase, to mi nedělej Adélko!!!! asi nejvtipnější článek zatím, umírám smíchy :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, smích výrazně pomáhá k nárůstu svalové hmoty, to je dokázané :D

      Vymazat
  2. Zda smích napomáhá k růstu sval.hmoty, sedí tu teď u compu Rambo :D Super článek a tvůj styl psaní, k nezaplacení. Mája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Si pis,zitra budes mit ruku petku a svih zabijaka :D. To me tesi,dekuju :3

      Vymazat