sobota 23. dubna 2016

Papa bikiny formo

    Znáte ty okamžiky, kdy si říkáte, že všechno relativně klape a máte plány a pak najednou střih, místo toho, abyste si za nimi šli, zasáhne vyšší moc a máte po ptákách ( metaforických, samozřejmě)?
Tak já jsem je neznala, ale teď už jo. Příběh o neposedném žebru už asi všichni znáte, o těch patáliích u doktorů nejspíše také. Neumírám a nemám žádnou smrtelnou nemoc, ani mi neumřel křeček, nic tragického. Jen jsem prostě komplet křivá a to dost vadí. 
    Když jsem popisovala svoje příběhy o tom, jak jsem začala cvičit, liftovat a vzpírat, chyběla tam  zásadní kapitola. Základy, na kterých by to celé mohlo stát. Prostě jsem postavila domeček na jedné noze, jen bez k Ivanovi čelem, k Ivanovi zády. Došlo mi to bohužel pozdě. Po x-letech s kabelkou na jednom rameni, bez kompenzačních cvičení, jakékoli aktivní regenerace, fyzia, masáží... 
   Takže co vlastně ty dramatické tři tečky na konci znamenají? Že mě čeká nejspíše delší doba k tomu, abych se napravila, protože jsem se poměrně dlouho ničila aneb skolioza, kam se podíváš. Takže papa těžké dřepy a vzpírání. Beztrestně teď můžu jezdit snad jen bicák a lýtka. Takže biceps disco workout, na léto ideálka. Budu cvičit tak, abych se srovnala, abych měla pevné základy a abych se v budoucnu měla možnost silově s posouvat, aniž by mi hrozilo, že se (zase) rozbrečím bolestí. 
   Co z toho všeho pro mě plyne? Že se musím smířit s tím, že ta postava, na které jsem dřela a makala, se rozteče do všech světových stran a bude ze mě marshmellow. Ne, to samozřejmě dramatizuju, ale nebude to ono, svaly ze stehen půjdou do pryč, zadek zažije gravitaci a ramínka už nebudou kulatá. Ještě že mám ty freddy jeans, jinak by byl můj osud zpečetěn.  Jediné, čím můžu absenci zvedání trochu kompenzovat, je počítání kalorií, takže viva la IIFYM, počítám, tedy jsem. Dělám si z toho legraci, ale ve skutečnosti mě to poměrně dost štve, nicméně můj přístup už je takový, ke všemu. Sarkasmus je totiž lék na všechno. Nejhorší je ovšem ten pocit, že si nějakou dobu nepřekonám osobáčky, nebudu se snažit sebe samu přesvědčovat, že 100 kilo je lehkých a nezažiju ten skvělý pocit, když se mi to podaří. A taky nebudu moct používat krutopřísné heštegy na Instagramu.
P.S. Olympiádu v Riu letos už asi nestihnu, ale ty transparenty s mým jménem klidně schovejte na tu další, díkydíky.

Doufám, že tenhle jednorožec umí plnit přání!

11 komentářů:

  1. Adélko, teď se dáš zdravotně do pohody a pak to natřeš všem!!! :) a nevěřím, že z tebe bude želé :)) jsi úžasná a neskutečně inspirativní člověk a co na tobě žeru nejvíc je ten smysl pro humor!! :) at jsi brzo ready !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Dekuju Vendulko,slibuji,ze zele je jen prechodna forma :D

      Vymazat
  2. papa těžké dřepy a vzpírání - tak to teda ne - skončs, když řeknu, že je to konec. Nemáme rádi zbabělci

    OdpovědětVymazat
  3. Ááá, to zamrzí :( Ale co se dá dělat, zdraví je přednější (zvlášť když tě ten problém pak fakt bolí - to už se pak ignorovat dost dobře nedá).

    Ale tak sportovního vyžití najdeš určitě dost a dost, na záda prý pomáhá plavání :O

    ZM
    zlomenymec.pise.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja se to snazila ignorovat a uz to dale neslo :(:D

      Vymazat
  4. tak ja vsechny ty vlajecky a podobne schovam do skrine no :( .. jinak znam to ja z kola (zadne protahovani komepnzacni cviceni nic :D ) mam taky problem se zady zejemena s dolni casti aneb prdel vystrcena na jedn ustranu bricho na druhou :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že v tom nejsem sama :P :D

      Vymazat
    2. tak ja do toho dal jeste hodne mrtvoly a zadne cviky na bricho tka to k bolestem taky nepomohlo :D

      Vymazat
    3. Ale bude líp, musíme věřit :D

      Vymazat