neděle 18. září 2016

Trenér je základ. Jak jej vybírat?

   Trenér je jako náplň v koblize. Bez ní to sice taky ujde, ale správné grády tomu dá až ta marmeládička (nebo nutella, pokud jste zhýčkaní jako já). Jenže žijeme v době, kdy si přes internet můžete objednat životní lásku, na tiskárně vytisknout umělá prsa a online sledovat jízdu vlaku tři hodiny v kuse. A nebo se taky stát trenérem core, kettlebell, TRX, bosu, fitness po absolvování 40hodinového kurzu (dobře, někdy i 8hodinového, nechtěla jsem být tak skeptická). Pamatujete, jak se všichni smáli Vlastíkovi Horvátovi, že je to rychlokvaška (ze Superstar, kdyby někdo náhodou zapomněl!)? A teď si přesně ti lidé, kteří prstem ukazovali na Šárku Vaňkovou nebo Beníka Christovaů , dělají trenérské kurzy za 15 litrů (ale dají se kupit na Slevomatu i za 9), díky nimž automaticky získávají patent nejen na rozum, ale i na hešteg #thebesttrainerever. 
    Doba už není dávno taková, jaká byla, pumpování bicáku ustoupilo do pozadí a všichni jedou funkční tréninky s funkčními pomůckami ve fitkách s funkční klimou. 



   Drtivá většina takových osobních trenérů před sebou má vidinu rychlého zbohatnutí na nic netušících paničkách nebo ektomorfech, páč 500 za hodinu ti ve fabrice nedají. A pak samozřejmě chtějí všem těm svým cvičencům změnit život, zvýšit jeho kvalitu, udělat z nich dokonale krásné a zdravé lidi #takurčitě. Jenže nic netušící populace bažící po dokonalých křivkách přece na první pohled dobrého trenéra nepozná (samozřejmě pokud má na tričku "Nejlepší trenér" nebo je celý v kompresních hadrech, tak to poznáte tuty). Jak tedy vybírat člověka, jenž vám může zničit změnit život? Samozřejmě záleží na vašich cílech, pokud vám stačí pumpičkovat, vytvarovat se a v podstatě jen chcete, aby vám kouč  ukázal, jak cvičit, a přitom se neodjebat, bude pro vás nalezení takového člověka snažší než pro člověka, který chce jet pecky bomby na vyšším levelu a soutěžit.

1. Zkušenosti. Tomu frajerovi (frajerce, jsem genderově korektní) budete dávat své těžce vydělané, v potu a krvi vydřené peníze, jež jste si odřekli na novém páru bot. Takže by to měl být člověk, který si to zaslouží! Projeďte ty internety, skupiny, poptejte se na toho svého vyvoleného. Pokud si založil fanpage před dvěma týdny, tak to úplně nebude typ trenéra, kterého potřebujete, protože je s největší pravděpodobností o jedno video s technikami cviků na jutube před vámi. Navíc zkušený harcovník vám dokáže ve třech hodinách předat více než frajeris, co do vás bude 10 hodin hustit něco o pevném středu těla na legpressu. Pakliže to chcete někde dotáhnout (nemyslím tím okresní přebor bikiny fitness, už zase, Adélo?), je pro vás zkušený kouč klíčem k úspěchu. Neříkám, že to musí být mistr světa amoleta, ale reálné zkušenosti, ať už ze soutěží na různých úrovních, nebo s přípravou by mít měl. Jelikož to, co píšou na internetu, je od skutečné přípravy na hony vzdálené. Měl by vám provedení cviků ukázat, předvést fígly, nebát se na vás sáhnout a v technice vás opravit (když pojedete tlaky na ramena, neměl by vás hladit po zadku, zase odcaď pocaď, leda byste chtěli).


2. Zájem. Přijdete a první, na co se vás guru Samýsvalašlacha zeptá, je to, jestli chcete jet vršek nebo spodek? No, hoďte po něm šejkr kvůli zmatení a zdárek párek. Trenéra by měl vždycky zajímat váš zdravotní stav a tři prdele disbalancí, které tak na 90 % máte. Projde s vámi základní cviky, koukne se, kde se hrbíte, kde se kýváte a zda všechno hraje. A až proberete důležité věci ohledně vaší kondice, začne se vás vyptávat, kde bydlíte, co děláte, kolik jste měli sexuálních partnerů. Samozřejmě to myslím s nadsázkou, ale často vídám, že trenéři se svými svěřenci prokecají více času o nesmyslech, než kolik odcvičí. Pokecat si můžete i s kamarádkou, zadarmo a zbude vám na boty. Kouč totiž není v první řadě kamarád, ale je to satan, jenž z vás chce dostat to nejlepší. No a taky by se měl věnovat více vám než svému telefonu. Lajkovat čičinky a čičiňáky na Instagramu zabere hodně času, to je jasné, ale v danou chvíli byste měli být vy tím středem pozornosti. 


3. Progres. Trénujete třikrát týdně pod dohledem trenéra, ale ani po čtvrt roce se nic nemění, kondice se nezlepšuje a ani vy si nepřipadáte zdravotně lépe? V tom případě je něco špatně. Správný trenér by měl dokázat odhalit příčinu a změnit tréninkový plán. Nejspíše jste se brzy tréninkově adaptovali a tělo nedostává ten správný impulz nebo vám kouč ve snaze, aby vás moc nevyčerpal, ani pořádně nenaložil. Pokud začínáte cvičit, bude vás bolet každá část těla, respektive každý sval. S přibývající tréninkovou zátěží vás budou svaly bolet permanentně, páč cvičení je prostě dřina. Cvičíte víceméně rekreačně a trenér vám dává takové čoudy, že zvracíte každý druhý trénink? Na heštěg #trainhard a machrování ve skupině Grznárovy citáty dobré, ale moc nechápu, jaký to má reálný užitek pro vaše tělo. Cílem tréninku není se rozjebat na hadry, ale donutit tělo ke zlepšení, zesílení, zrychlení. Součástí vaší lekce by mělo být nejen samotné posilování, ale i zahřátí, protažení, mobilita, kompenzační cvičení, říkejtomujakchceš. 


4. Stravovací doporučení, suplementy. Každý trenér s certifikátem starým dva týdny ví, že základ je protein, BCAA, glutamin a spalovač. Každý dobrý trenér vám ale řekne, že základ je jídlo a sám vám jde příkladem. Sledujte a ptejte se na jeho stravovací návyky, nechte se inspirovat. Inspirací nemyslím to, že budete jíst ve stejný čas, za stejné měsíční fáze a úplně totožné množství jako on, váš guru. Strava je neuvěřitelně specifická a každý si musí najít to své. Co se týče suplementace, nastíní a poradí, ale pokud vám řekne, že glutamin je základ a bez proteinu můžete jít rovnou skočit z okna, ruce pryč.


Speciální bonus: Onlajn trenéři. Pochopím onlajn jídelníčky, taky semtam někomu poradím. Ostatně u jídelníčku nemusíte bedlivě sledovat správnou dráhu vidličky do pusy nebo velikost jednoho sousta. Nikdy ale nepochopím onlajn trenéry. Jakože zaplatím někomu, kdo mi udělá halabala tréninkový plán (nejlépe obšlehnutý od nějakého top kulťáčka), a pak podle papíru trénuju? A jak ten "trenér" jako pozná, že to dělám dobře, že se zlepšuju a někam se posouvám? Podle fotky před a po, to je tuty, protože na té zapózované fotce jde stoprocentně poznat, že se při dřepu hrbím a mrtvoly to tahám bicákem #neasi. 

P.S. No, takže už jsem zkritizovala bikiny, 30denní výzvu a začínající trenéry... Co přijde příště? Mohla bych napsat hejt sama na sebe :D. No jo, ale když já jsem boží, tak nevím, co bych hejtovala :(
P.S.2. Chápu, že  začínající trenéři si musí někde zkoušet své nabyté vědomosti. Co takhle to nejdříve vyzkoušet sami na sobě, případně konzultovat se zkušenějšími kolegy? 
P.S.3. Ne, nemám certifikát osobního trenéra. Ale za to mám nejlepší trenérské duo. Díky za ně.

9 komentářů:

  1. Tohle se musí zase vytisknout :D je to moudro a děsná čurina, to mě na tom vždycky pobaví :D

    OdpovědětVymazat
  2. FAkt skvělý a zábavný článek! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Vždycky se u tvých článků pobavím :-D v srpnu jsem byla trochu nešťastná, páč to vypadalo, že přestáváš psát. Takže jen tak dál, moc ráda tě čtu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc Ade, od kolegyně to hodně potěší :3.

      Vymazat